Článek
5. září 2024 měl být dnem tiché revoluce – revoluce proti pohybu. Po stovkách cyklistických kilometrů, které jsme měli v nohách, jsme se probudili s jediným, posvátným plánem: absolutní nicnedělání. Představa dne, kdy se kolo vytáhne maximálně k Lednici pro pivo, byla sladká. Lehkost v těle, spokojenost v duši.
Jenže u snídaně, během poklidného otupování reality, jsem udělal osudovou chybu – zkontroloval jsem aplikaci pivovary. „Hele,“ navrhl jsem s nebezpečnou nonšalancí, „co kdybychom jen mrkli do Valtic? Je to jen deset kilometrů.“ A tak se náš velký odpočinkový plán rozbil na tisíc kousků. Z posvátného klidu se stalo dobrodružství.
V uličkách času: Lednicko-valtický areál
Sice trochu utahaní, ale s novou chutí, jsme nasedli na kola v Autokempu Apollo (adresa: U Apolla 858, Břeclav) a ponořili se do sametové zeleně Lednicko-valtického areálu. Cyklostezky lemované monumentálními duby a nenápadnými chrliči vody nás vedly skrze krajinu, která je jedním obrovským zahradním uměleckým dílem. Všechno zde má řád, i ta barokní extravagance, do které je nemožné se nezamilovat.
Naše první tiché setkání patřilo Klášteru Milosrdných bratří. (adresa: P. Bezruče, Valtice)
Klášteru Milosrdných bratří/foto: vol. Pedro Smolero
Tato barokní stavba, založená Lichtenštejny už v roce 1605, nesla odkaz soucitu, než její příběh v roce 1960 násilně přerušili komunisté. Uctivě jsme šlápli do pedálů a uvědomili si, že nejedeme jen po cyklostezce, ale po uličce v čase, která nás dovedla až k monumentálnímu Zámku Valtice, (adresa: Zámek 1,Valtice) někdejšímu hlavnímu sídlu Lichtenštejnů.
Zámku Valtice /foto: vol. Pedro Smolero
Pocit stát před zdmi, které kdysi patřily Dolnímu Rakousku a teprve od roku 1920 Československu, byl fascinující geopolitickou kuriozitou. Procházeli jsme volně přístupnou zámeckou zahradou ( parkem ) a marně se snažili představit si, kde přesně se ukrývalo tajuplné Peklo – umělá jeskyně, kterou už dávno pohltila země. Je fascinující, že i v dokonale uhlazeném areálu má své místo něco ztraceného a divokého.
Výstup na Strážce Hranice: Mrazivý kontrast Reistny
Po rychlé kávě na náměstí přišel skutečný trénink – neplánovaná, ale radostná zkouška našich unavených nohou. Naším cílem byla majestátní Kolonáda na Reistně. Už od paty kopce bylo jasné: tohle bude stoupání, které nás prověří.
kolonáda na Reistně / foto: vol. Pedro Smolero
V každém šlápnutí do pedálů se mísila námaha s vědomím, že nešlapeme na obyčejný kopec. S každým metrem stoupání jsme cítili jiný příběh. Vystupovali jsme k památníku, který nechal kníže Jan I. postavit z lásky k rodině, se starým nápisem: „Der Sohn dem Vater, der Bruder den Brüdern.“ (Syn otci, bratr bratrům.) A právě toto pietní místo sloužilo jen o pár desítek let později jako pozorovatelna Pohraniční stráže.
Kontrast mezi rodinným monumentem a mrazivou realitou pohraniční hlídky je ohromující i tísnivý zároveň. Shora, s dechberoucím pohledem na krajinu, kde se stýkají tři státy, Česko, Slovensko a Rakousko. Jsme cítili hloubku historie, která se zde láme.
Odjížděli jsme s pocitem dvojí hrdosti. Nejen z fyzického výkonu, ale i z toho, že jsme projeli místem, kde se barokní nádhera střetává s nejtemnější moderní historií.
_
Pokud se vám líbil tento článek o cyklistice, klikněte na Sledovat pro další dobrodružné příběhy z kola.
-
Vizuální doprovod k článku byl autorem nafocen na mobilní telefon Motorola moto G 53 5G (XT2335-2), který následně snímky citlivě doladil pomocí AI pro podtržení dobové atmosféry a barevnosti krajiny.
Foto: vol.Pedro Smolero, upraveno v Google Gemini.
-
Zdroj Historie
