Brána do Novohradských hor

Osobité jihočeské městečko Benešov nad Černou je označovaný symbolickou bránou do Novohradských hor. Benešov vznikl stavbou tvrze ve 13. století. Za husitských válek bylo město zničeno a tvrz zanikla. Od roku 1620 do konce 2. světové války bylo město součástí panství rodu Buquoy. Po válce město ještě více upadalo kvůli odsunu německého obyvatelstva. Historické jádro je chráněnou památkovou zónou od roku 1995. Nejvýznamnější památkou je kostel sv. Jakuba Většího, který je vidět z daleka, dále renesanční radnice z roku 1594 a vedle stojící nejstarší dům číslo 125 ze začátku 14. století.

Okolní krajina je tvořena květnatými lukami a poli. Dříve zde byly převážně prastaré smíšené lesy s převahou buků a jedlí. Dnes je dochovaný jen zbytek pralesovitého porostu, který je chráněn v Národním přírodním parku Žofínský prales a Národní přírodní památce Hojná voda. Obě tyto rezervace jsou nejstaršími rezervacemi na území pevninské Evropy.

Cestou potkáváme památník Adalberta Stiftera, básníka Šumavy, který město navštěvoval díky svému strýci, který zde měl mlýn. Na místě je pomníček se Stifterovým portrétem a kamenné lavičky. Romantickým lipovým stromořadím pokračujeme kolem domu se slunečními hodinami, kde bydlel jevištní výtvarník Joan Brehms a dostáváme se k ruinám sklářské huti Gabriela. Ta od roku 1770 vyráběla zelené sklo, později za hraběte Augusta Buquoye černé a červené sklo zvané hyalit. Od roku 1870 se z hutě stala pila na zpracování dřeva a ta fungovala až do roku 1965.

Řeka Černá pramení v Rakousku pod názvem Schwarzaubach a protéká lesy Novohradských hor a Soběnovské vrchoviny. Její koryto bylo upraveno pro plavení dřeva z místních lesů. Vzácně uvidíte poletovat ledňáčka říčního nebo skorce vodního, který zde hnízdí. Při velkém štěstí se podaří zahlédnout vydru říční nebo ondatru pižmovou.

Dominantou těchto míst je mohutný modřín, který je chráněný státem. Odhaduje se, že je 200 let starý s obvodem kmene přes 5 metrů a výškou 28 metrů. Vedle modřínu jsou zarostlé ruiny panského domu obývaného buquoyskými lesními správci.

Dostáváme se až na vyhlídku, odkud je krásný pohled od Soběnovské vrchoviny přes Novohradské hory i jejich rakouskou stranu po Třeboňskou pánev.

Poslední zastávkou je bývalý chudobinec s nemocnicí a márnicí z roku 1905, který nechal postavit básník Josef Gangl. Žilo zde deset velkých rodin. Během druhé světové války sloužil jako zajatecká ubytovna. V roce 1947 se chudobinec změnil na výrobnu ovocných šťáv a vín značky Postilion. A později budova sloužila jako zemědělská škola. Současný majitel komplex nechal citlivě zrekonstruovat a provozuje ho jako penzion.

Naučná stezka pro pěší turisty je dlouhá šest kilometrů s 8 informačními tabulemi. Musím říct, že okolí řeky Černé je opravdu hezké a stezka byla příjemná, jen místy hodně neupravená. Bohužel špatný dojem na nás dělá samotné město, které by si zasloužilo hodně pozvednout. Působilo jako město duchů.