Článek
Půvabná šumavská krajina plná obřích balvanů v sobě ukrývá čarovnou moc, která si podmaní snad každého turistu i náhodného pocestného. Vydejme se spolu do dob pohanských před více než 2000 lety do pohraničního pásma, kam dlouhé roky nikdo nesměl vkročit.
Místním kamenům se také říká Pohanští obři nebo Slunovratové, Sluneční, Obětní kameny a německy Heidensteine, Heidenmicheln nebo Sonnwendsteine. Jsou to dva podlouhlé kameny postavené na skalním útvaru v nadmořské výšce okolo 1000 metru. Ten vyšší má skoro dva metry a druhý o něco málo méně. Oba kameny jsou energeticky aktivní. Dualita kamenů zde může napomáhat smíření a toleranci.
Podle českokrumlovského badatele Schefczika mohly kameny sloužit k určování data letního slunovratu podle východu slunce, ale k tomu by byl potřeba ještě menší vizír, jenž se nedochoval. Bez tohoto vizíru by určení směru východu slunce nebylo možné. Severně od skály je také vodní mísa v kameni. Usuzovalo se, že tu mohl být ještě jeden kámen nebo třeba sloužila jako obětní mísa.
Větší kámen býval povalen a ležel na skále vedle menšího stojícího kamene. Do své nynější polohy byl vyzdvižen příznivci megalitů v roce 2003. Když se podíváte zdola, může vám útvar připomínat hlavu s rohy třeba bájného zvířete z pohanské doby.
Okolo Pohanských kamenů kdysi bývala poměrně velká vesnice Horní a Dolní Světlé Hory.
Ke kamenům je to pořádný výšlap a oceňujeme, že po zpevněných lesních cestách, takže není problém vyrazit i s kočárkem nebo vozíkem. Vydáváme se z centra Strážného po zelené turistické značce Jelení stezkou, ze které scházíme U Mlýnku přes říčku Častá a příjemnou lesní cestou stoupáme až na vyhlídku nad pastvinami zaniklé vsi Točná. Tady se dáme k vrcholu Homole. Cesta nám trvala asi dvě hodiny a našlapali jsme přibližně šest kilometrů.
