Článek
Necelé dva kilometry dlouhý okruh vás provede zachovalým hradebním systémem Prachatic. Stezku si užijí všichni, protože je vhodná i pro kočárky a vozíčky. Začíná u Dolní brány na Malém náměstí. Prochází ulicemi Zahradní, Jánskou, kouskem Zlaté stezky a Hradební ulicí.
Hradby jako nedílná součást města
Město Prachatice bylo chráněno systémem tří hradebních prstenců. Dodnes se zachovaly dva téměř kompletní. Vnější pás je po celém obvodu města a tvoří hranici městské památkové rezervace. Opevnění Prachatic vzniklo ve 14. století spolu se dvěma branami. Dolní tzv. Píseckou tvořenou vnitřní branou s klenutým průjezdem s nástěnnými malbami na stropě a stěnách. A vnější hranolovou věží s gotickými hrotovitými portály a nástěnnými malbami rožmberského jezdce a rožmberských růží se prochází dodnes ke kostelu a na Velké náměstí. Nedochovaná Horní tzv. Pasovská brána přijímala soumary nesoucí náklady soli po Zlaté stezce z Pasova. Naproti horní bráně byl pevnostní rybník, který napájel hradební příkop v dobách ohrožení. Dnes je na jeho místě Štěpánčin park s vzácnými jehličnany a listnáči.
Opevnění tvořili dva pásy hradeb. Po velkém požáru města v roce 1507 se měšťané rozhodli vybudovat druhý pás na vnější straně příkopu. A tím se Prachatice staly významnou městskou pevností s nejmodernějším opevňovacím systémem. V hradbách se dochovalo sedm z devíti oblých dělostřeleckých věží, které nazýváme bašty. Stavěly se v místech lomení hradeb, byly několikapatrové s vysokými kuželovitými střechami a umožňovaly přímou palbu do prostoru před hradbami i boční ostřelování podél hradeb. Nejzachovalejší baštou těchto hradeb je Helvít. Vedle ní se po hradbách plazí Prachatický břečťan, který je památným stromem.
Na začátku třicetileté války prošlo prachatické městské opevnění vážnou zkouškou. V listopadu 1619 stavovský vojevůdce Petr Arnošt II oblehl císařskou posádku ve městě. Mansfeld a jeho děla pobořila věž u Horní brány. V květnu 1620 se tu navzdory silné dělostřelbě obléhatelů stavovská posádka ubránila císařskému vojsku maršála Dona Baltasara Marradase. Největší tragédie přišla až na sklonku stavovského povstání. Cestou na bojiště na Bílé hoře přitáhl k Prachaticím císařský maršál Karel Bonaventura Buquoy s celou armádou. A po krátkém obléhání s pomocí dělostřelecké palby město dobyl. Ani dvojí pás hradeb mu v tom nezabránil a vítězné vojsko povraždilo v ulicích Prachatic několik stovek obyvatel. Touto krvavou událostí dohrálo prachatické opevnění svou vojenskou roli a v následujících dobách se zvolna proměnilo v malebnou kulisu středověké minulosti města, kterou je dodnes.
Zdroj: https://prachatice.eu
