Článek
Naučná stezka Slatěmi a pláněmi Šumavy a Bavorského lesa je pěší stezkou, cyklotrasou a v zimě i běžkařskou trasou o délce necelých 24 kilometrů s informačními tabulemi s QR kódy a odpočinkovými místy. Dozvídáme se informace o každé oblasti, kterou procházíme a zároveň o česko-bavorské historii. Stezka pokrývá oblast od Jezerní slatě přes Kvildu a Bučinu do Finsterau. Držíme se modré turistické značky Zlatou stezkou.
Z Kvildy na hranice
Začátek naší stezky je na placeném parkovišti u silnice mezi Kvildou a Horskou Kvildou. První zastávkou u rozcestníku U Tremlů je Kvilda Pod políčky. To je chráněná přírodní památka pro přítomnost zachovalých horských bezlesích biotopů a na ně vázaných druhů rostlin. Zajímavými druhy rostlin jsou bříza trpasličí, prha arnika, nádherně kvetoucí vřes obecný, vlochyně bahenní, suchopýr pochvatý, pcháč různolistý nebo velká populace hořce panonského. Oblast Pod políčky navazuje proti proudu potoka na turisticky oblíbenou Jezerní slať.
Po cestě do Kvildy naproti koupališti potkáváme druhou zastávku, zvanou Těžba zlata na Kvildě. Podél Jezerního potoka jsou malé kopečky, které jsou pozůstatkem rýžování zlata. Na Kvildě jsou zatím objevena dvě místa, kde se rýžovalo. Při vodě se stavěly mlýny, sklárny a stroupy na práci s křemenem pro výrobu skla. Později vznikaly osady s postupným zabydlováním.
Projdeme Kvildu a pokračujeme pod lyžařským areálem na rozcestí Kvilda – Hraběcí Huť. Tady je třetí zastávka s názvem Síla vody. Zjistíme, že voda byla využívána k pohonu výroby. Na potocích se stavěly hamry na zpracování železa a pily na dřevo, kterého bylo kvůli kůrovcové kalamitě z druhé polovině 19. století hodně.
Replika Železné opony pod Alpskou vyhlídkou
Pokračujeme přes Pramen Vltavy. Tady jsme na rozcestí váhali, jestli jít po modré a přecházet hranice. Ale vydali jsme se po červené na rozcestí, které opět navázalo na modrou do Bučiny, kde je čtvrtá informační tabule. Zde nakoukneme do historie vzniku obce v 18. století. Zánik potom přišel se železnou oponou v polovině 20. století. Dnes jsou vidět jen kamenné valy. Ty obvykle značily hranice pozemku.
Po průchodu zbytky obce Bučina se dostaneme na hranice s Německem, kde je pátá zastávka právě o Česko-německé hranici. Tady informace pojednávají především o Českém a Bavorském lese a jeho úhlavním nepříteli, lýkožroutovi smrkovému nebo také kůrovci. Ten se na zdejších lesích vyřádil na počátku tisíciletí a směle pokračuje dál.
Od hranic do Finsterau
V Německu jsme se museli orientovat spíš podle mapy na informačních tabulích. Drželi jsme se cyklostezky. Severně od Finsterau najdeme Vrchoviště Finsterauer Filz. Toto rašeliniště je dlouhé 400 metrů a široké 200 metrů. Vrchoviště se vyznačuje organickou a silně kyselou půdou, neroste zde mnoho rostlin, ale spíš mechorosty. Ze živočichů tady můžeme zahlédnout pavouky, motýly, perloočky, zmiji obecnou, ještěrky nebo tetřívka obecného či rejska hnědého.
Sedmou zastávkou je Krajina a vegetace v okolí obce Finsterau. Kde jsou informace o historii obce založené v roce 1704 na Zlaté stezce. V okolí jsou různé druhy luk a lesních porostů. Typickým prvkem krajiny jsou kamenné valy a meze.
Zpáteční cestu jsme zachovali stejnou. Když se ztratíte, nic se neděje, prohlédnete si tak více krásných míst Šumavy a Bavorského lesa.
Zdroj: https://www.sumava-bavorskyles.cz/gabreta/stezka13.asp
