Článek
Údolí je pod ochranou Národní přírodní památky od roku 1992 i chráněnou kulturní památkou.
Park, o rozloze 138 hektarů, sloužil původně šlechtě jako buquoyská lovecká obora a bažantnice kolem roku 1667. Svůj název získal po hraběnce Terezii Buquoiové, která ho v roce 1756 nechala změnit na přírodní krajinářský park zvaný „Vallancherie (Krásné údolí)“. Na její přání tady vysadili cizokrajné stromy a keře a vystavěli odpočinkové stavby. V dalších letech nechala vybudovat soukromé lázně, v dnešní době se jim říká Lázničky, a byl to spíše zahradní pavilon s malým panským dvorem jako zázemí pro letní Modrý dům, kde trávila čas v teplých měsících. Dnes je z Modrého domu pouze ruina, protože byl zničen povodní. Dále vznikaly budovy jako Václavovy lázně, Švýcarský dům, pavilony, pomníčky s verši a rybníčky. Dnes je významným lákadlem 13 metrů vysoký umělý vodopád, který vznikl v roce 1817 a je napájen náhonem z říčky Stropnice. Na konci areálu parku je jedna z nejlépe dochovaných pozdně gotických tvrzí Cuknštejn, která je od roku 2000 v soukromém vlastnictví a byla citlivě zrekonstruována.
Vodopád v Tereziině údolí
Tereziino údolí je veřejně přístupné a vede jím naučná stezka, která nás seznámí s již zmíněnou historií parku a jeho zajímavostmi. Stezka je asi 6-7 kilometrů dlouhý okruh a má 12 zastávek s informačními panely, kde vidíme historické fotky zaniklých staveb. Cestičky v parku jsou upravené s bílými dřevěnými mostíky a lavičkami. Stezka je vhodná i pro kočárky.
Zaparkujeme na značeném parkovišti naproti bývalému pivovaru a vyrážíme od vstupní brány kolem penzionu Hamr a penzionu Tereziiny Lázničky až k ruinám Modrého domu. Nedaleko odtud narazíme na vodopád. Dále pokračujeme lesy a skalnatým kaňonem kolem dámského rybníku k tvrzi Cuknštejn. Odtud se vracíme druhou částí parku s romantickými stavbičkami přes louky s rozmanitými rostlinami, bylinami a dřevinami ke Švýcarské chatě a zpět k parkovišti.
