Demografie kontra ekologie

Zdá se, že prvotní evropské nadšení nad Green Dealem po volbách nového evropského parlamentu trochu chřadne. Na samý úvod mé úvahy obligátní prohlášení: autor se nepovažuje za člověka k přírodě lhostejného; naopak, vždy se v rozsahu svých kompetencí snažil, aby ochrana přírody měla tu důležitost, jakou si zaslouží. Planetu máme ostatně jenom tu jednu - ale o tom později v textu.

Možná bych mohl začít zhurta, jako řada jiných, kteří namísto přemýšlení s radostí přežvykují hesla: všechno je to darebáctví a podvod, co nás (míněno mne) přivede na buben. A měl bych dopsáno, stanovisko by bylo zřejmé. Pro černobílé vidění světa je to jasné. Jenomže ve skutečnosti není. Dost jsem se o Green Dealu a jeho středně i dlouhodobých následcích napřemýšlel, protože mi tento koncept zkrátka logicky „neseděl“. Chvíli mi to trvalo, ale onu základní chybu v úvaze jsem našel; a ne jednu, ale hned dvě. Chyby natolik zásadní, že dle mého názoru zpochybňují obhajitelnost kroků s realisací Green Dealu spjatých. Vím, velká slova - a co dál?

Green Deal samotný vychází ze záměny příčin a následků. Příčinu hledá mezi subjekty, kteří produkují emise; najmě pak skleníkové plyny. Ty jsou poté ostrakizovány, česky všelijak buzerováni a nuceni odstěhovat se s výrobou kamsi v nečistou dáli. Že budou čmoudit nadále, ale jinde, to nám jaksi nevadí. Tak zcela mimochodem Evropa přišla o téměř celý sektor hutnictví. Názor cititelů GD, ať již působí kdekoliv, je čitelný: poražme ten uhlík! (chtělo se mi dodat: soudruzi!) Vznikají tak noví nepřátelé, hledáni a popotahováni jsou škůdci. Jenže…

Nikdo nevyrábí své zboží proto, aby chtěl škodit. To dá (zdravý) rozum. Tvůrci a šiřitelé Green Dealu (a je mi celkem jedno, zda sedí v Evropské komisi či jinde) vytvářejí modely „mezních situací“; ty spočívají ve taxativním výčtu jednotlivých oblastí, na kterých se hanebné lidstvo podepisuje svým žitím. Všechny sektory jsou - jak jinak - zasaženy, některé z nich nevratně. Nedovoluji si prohlašovat, že tomu tak není, jistě by nikdo nepublikoval závěry zpochybnitelné. Jenomže při veškeré té četnosti a detailu, s níž jsou tyto vývojové etapy popisovány, chybí ta podmínka zcela zásadní: vývoj lidské populace.

Pokud jste příznivci grafů, dovoluji si vám předložit podklad pro jeho nakreslení:

Strmě rostoucí křivka - jak jste jistě pochopili - znázorňuje v miliardách růst globální populace na Zemi. Vymírající Evropa, zahleděná sama do svých problémů, tyto změny buď nesleduje vůbec, nebo je blaseovaně přehlíží. Jenomže: každý nově narozený člověk je současně spotřebitelem zboží a služeb. Každý vyžaduje stravu, pitnou vodu, oblečení, bydlení, otop, školu, lékařskou pomoc… a vymýšlejte si další potřeby sami, dokud vás to nepřestane bavit. Růst populace vyvolává růst spotřeby; růst spotřeby vyvolává růst výroby; růst výroby vytváří další emise - i těch skleníkových plynů. To nelze vyřešit povinnou elektromobilitou ani žádným z „drakonických“ nápravných opatření, která si sama na sebe Evropa vymýší.

Oblastmi překotného populačního růstu jsou především Latinská Amerika, rovníková Afrika, Indie a jihovýchodní Asie. Je pozoruhodné, že (s výjimkou vymírajícího Ruska) náležejí většinou ostatní členské státy sdružení BRICS mezi země s vysokou až extrémně vysokou porodností. Tyto oblasti představují současně obrovské nové trhy. Jedinou zemí, která tento trend zachytila, je současná Čína; ta Čína, do níž v rámci „zdravého životního prostředí“ Evropa odvezla část své průmyslové základny.

V nejlepší možné míře a s nejčistšími úmysly se tradiční průmyslově vyspělá Evropa dostává do situace, že se již na těchto nových trzích příliš neuplatní. Být přítelem konspiračních teorií, dovolil bych si tvrdit, že Green Deal vymysleli v Číně.

JIž delší dobu tvrdím, že před lidstvem stojí dva hlavní problémy k řešení:

1) Uživí prostorově i zdrojově omezená planeta Země deset miliard obyvatel?

2) Jak bezpečně uložit vyhořelé palivo z jaderných elektráren po celé ty desítky tisíc let, po které je záření tohoto odpadu smrtelné?

Nedávno se ostatně sešli vědcové nad otázkou, zda je Země vůbec schopna hostit deset miliard duší. Výsledky prý povzbudivé příliš nebyly.

Takže na závěr: chraňme přírodu tak, jak jsme mocni; hlouběji zvažujme, zda navrhovaná opatření jsou adekvátní jejich vlivu. Přehodnoťme přijatelnou výši fyzických limitů tak, aby Evropa neztratila svoji hospodářskou sílu; ztrácí tím též svoji schopnost obrany. Přestaňme pěstovat ideologii a berme okolní realitu tak, jaká je; a to zvláště v té její části, kterou nejsme s to nijak ovlivnit. Některé askeze k síle ducha nevedou.