Článek
Přišels ač nečekán,
vloudil ses do mých snů
hlasem svým medovým
hovořils se mnou.
Viděls, že poslouchám,
přidal jsi vřelosti,
použils k svádění všechny své přednosti.
Tvé ruce hřejivé pálí mě na kůži,
všechno máš, co já mám nejradši na muži
Lákáš mě za sebou do světa beze snů,
do světa bez mlhy, do světa svítání.
Pospícháš, že mi to až hrůzu nahání
Zpomalím, už nechci tvým tempem běžeti,
zdá se mi, že už jsem trochu tvou obětí.
Nedbáš a táhneš mě a já se vzpírám
a když se otočíš,tak s hrůzou zírám,
jak v očích tvých zelených, blýská se faleš.
Pouštím se tvých rukou a couvám vzad.
Proč jsem si myslela, že umíš mít rád.
