Článek
Tak tedy já bych chtěla
mít paměť jako slon
a pod mou kůží hroší
ať bije srdce jako zvon.
Oči jak ostříž já bych chtěla,
snad toho není zas tak moc.
Jak netopýr bych létat chtěla,
úplně celou tmavou noc.
Hlavu mít tvrdou jako beran,
neboť je jistě potřeba
no, jak to jenom říci
žíti se nedá bez chleba.
Lásku chci míti, tu psí věrnou,
ne tu falešnou kočičí,
která vždy a bez nadsázky,
se srdcem hodně zacvičí.
Chci si žíti jak prase v chlévě,
co má ve žlabu jídla dost.
Když neničí ho žádná starost
žije si jenom pro radost.
Chci zuby míti jako šelma,
nečekat až je přemostí.
Chci ještě kousat, hltat trhat
a činit to s velkou radostí.
Chci nekoukat jak jelen v říji,
když sova na mne zahouká
před ničím nechci sklánět šíji.
Z toho přece nic nekouká.
Chci běhat jako chrtí mládě,
chci krásnou, lesklou, zdravou srst,
chci vypadati stále mladě
a nebýt sama jako prst.
Chci radost míti jako blecha
a dosti krve pro žití
a v dálce já chci možná slyšet,
radostné vlčí zavytí.
Nechci jak slepýš hledat slova
každý den, stále, zas a znova.
Chci vydat z hrdla krásný trylek,
co s každým uchem zacvičí
a pokud by to možné bylo,
chci zase ty sny holčičí.
Nejvíce však bych ještě chtěla
na tomto světě trochu být
a abych radost z žití měla
a také měla z čeho žít.
