Článek
Za prvé vrásky a jiné svraskliny, za druhé je to slyšet, praskají klouby. Ale to je to nejmenší, čím se stáří začíná projevovat. Všichni stáří poznáme, ale nechceme se k němu hlásit. Je zajímavé, že mladý člověk si vždycky myslí, že se ho stáří netýká. Zdá se mu, že je to daleko a že se tím nemusí zabývat. Omyl!!! Každý by se měl na stáří připravit, aby ho tak moc nepřekvapilo. Stárnout se má důstojně. Nesmíme zpanikařit a musíme se bránit. Nejde to! Stáří však umí být i hezké, když se s tím smíříme. Oblékáme se i chováme se přiměřeně a je z nás milá, hezká babička, která hladí pohledem i toho fracka, co ji málem shodil ze schodů, když se belhala do tramvaje. „Chlapče, pustíš babičku sednout?“ Fracek odpoví, že ho to ani nenapadne. Babička zesmutní, opře se o hůl a statečně se snaží, aby neupadla. Chlapec se rozhlédne, jak byl okolím zaregistrován, protože si připadá statečně. Baba otravuje, a tak se jí to musí dát najevo. Ostatní mladí ale pilně esemeskují, telefonují, sedí a nevnímají. Ti staří nás jenom zdržují. Musíme být přece čerství do naší důležité práce. Staří lidé s holemi a berlemi stojí nad mladými a v duchu je litují: „Chudáci, musí těžce pracovat a vydělávat na naše důchody.“ Pokud ještě chodíme, radujeme se, protože můžeme chodit pěšky a dopravním prostředkům se vyhneme.
Držíme se se svým stařečkem za ruce a společně navštívíme hodného pana doktora. V čekárně prohodíme několik milých, zasvěcených slov o svých chorobách s ostatními staříky. Náš hodný pan doktor nám změří tlak, proklepe, napíše spoustu receptů, aby nás ještě trochu udržel při životě a my křepce vyběhneme do lékárny, kde se rozšoupneme.
Spočítáme si, kolik nám zbude peněz z důchodu, a do konce měsíce držíme hladovku. To nám určitě prospěje. Zpříjemníme si dny do dalšího důchodu, že jezdíme tramvají z konečné na konečnou, abychom se zahřáli. Nenudíme se. Večer máme milou návštěvu. Přichází náš mladý pan domácí a oznámí nám, že nám opět zvyšuje nájem. Je nám ho líto, protože nemá ani čas zdržet se na kávu. Asi ví, že nám už stejně došla. Jdeme spát a těšíme se se stařečkem na nový den. Půjdeme si vyhřát svoje staré kosti do parku. Ptáčkům nemáme co nadrobit, protože jsme si všechno nadrobili do ranní bryndy.
Sluníčko opravdu hřeje, ptáci zpívají.
O, jak se máme.
