Článek
Tak si čtu všechny ty poetické články starších lidí ,jak navštěvují místa svého mládí, sedí u splavu a rozněžňují se nad dávno uniklým mládím, láskami, prvními prožitky a rádi by se do těchto , pro ně krásných chvil vrátili. Jenže proč by to dělali ?
První láska byla sice krásná, ale dlouho bolel rozchod, počasí bylo jistě krásnější ,ale není to pravda, slunce svítilo jinak… Ne, vracení se do vzpomínek nám otevírá cestu do pekel. Ono to totiž bolí,protože se to nevrátí. A stejně si to po letech moc přikrašlujeme.
Je jasné, že strom našeho mládí povyrostl, vyrytý monogram se změnil a zkřivil se. Tam, kde kvetly růže , je plevel … Ne, o tom stáří není. Se stářím se musíme smířit a ne chtít nedostupné. Je pravda, že mi stav mého těla trochu brání dělat věci,kteté bych chtěla, ale i při tomto omezení mám radost ze života. Mám radost, že láska, která bolela přebolela a změnila se v pohodové soužití bez větších emocí. A vůbec na tom není nic špatného. Možná je to daleko krásnější.
Víme s dědouškem už velice dobře co chceme a snažíme se si vzájemně vyhovět. Radujeme se, že ještě můžeme být spolu a užíváme si klidu.Je to výsada stáří. Nic už nemusíme. Je také fajn, že stáří nám dovoluje říkat, co si myslíme, protože se přestáváme bát ,říkat pravdu. Nemyslím takovou tu pravdu zlou a ubližující, ale pravdu uvolňující.Nelíbí se mi něco? Řeknu to. Nic se sice možná nezmění, ale člověku se ulevuje. Hlavně je důležité vyhýbat se závisti a pomluvám. Je jasné, že mládí je krásnější než stáří, ale vždyť je to koloběh. Dělali jsme všechno, co dělají oni. Dívky provokují, kluci se vytahují. Trvá to jen krátce, tak ať si užijí . Naopak, díváme se na to jejich snažení shovívavě. Dovoluji svému stařečkovi, aby se jeho staré oko pokochalo na koupališti, protože i mé oko se rádo na mládí podívá.
Těším se na každé nové jaro, protože mé staré kosti se ohřejí a moje dušička se z toho nového probuzení raduje . Doporučuji všem starým lidem, aby se ve stáří usmívali, aby z nich byli nezatrpklí , milý stařečkové a stařenky.
