Článek
Starý Valentýn.
Láska vždy přichází
a všechno ti zpřehází.
Máš už svoje tiché stáří,
žití se ti ještě daří
a pak přijde zase láska
a snažíš se ve svém věku,
aby z tebe byla kráska.
Je to dřina děti moje,
abych ustála to v stoje.
Bez kulhání, bez paniky
dělám ráno různé cviky.
Mažu svoje staré líce,
chodím rovně jako svíce.
Vrásky směle vyhlazuji,
hlavu držím zpříma,
ale vevnitř milé děti
panika už dřímá.
Pak si ale vezmu brýle
a přijde ta správná chvíle.
Vidím dobře tu svou lásku,
sundám sobě i ji masku.
Nechce být sám ten můj děd,
kouká jenom co by sněd.
Vařím, peru, pozašívám
unavená z toho bývám
a on sedí, pomlaskává,
rozkazy mi jenom dává.
Vezmu smeták a on stěží,
vymotá se z těch mých dveří.
Pak si lehnu, vydechnu si
zanaříkám , lásko, kde jsi.
