Odborníci na vzdělávání radí, vydejte se cestou rovných šancí k průměrnosti

Mediálním prostorem rezonují závažná politická a ekonomická témata, ale pokud je vám, nebo vašim dětem „náct“, řešíte možná otázky týkající se vzdělání a budoucnosti. Odborníci všech možných profesí a vyznání se vyjadřují k problematice školství.

Po přečtení toho posledního článku o rovných šancích jsem to nevydržel a rozhodl se ukázat na problém, který bobtná v našem školství. Můj dědeček by řekl „na blbost se neumírá“. Přesto se na lidské hlouposti docela slušně vydělává a všichni, kteří tak činí, vypouští ve svém zájmu polopravdy do mediálního prostoru.

... a klid na práci. Větší blbost si dospělý člověk snad nedokáže ani představit. Však také ti úspěšní hledí na vzdělání svých dětí jako na důležitou průpravu pro jejich budoucí život a pečlivě zvažují kdo, kde a jak bude na jejich děti pedagogicky působit.

My ostatní jsme masírováni teoriemi o ryzí prospěšnosti tzv. inkluze na všech stupních. Děje se tak ale zřejmě proto, že je to zkrátka ta levnější varianta. Přece jen je státní školství zadarmo a to soukromé většinou jen za peníze poskytuje azyl dětem, jenž nejsou schopny existovat v běžné škole, ale jejich rodiče touží koupit jim vzdělání. Opravdu si ti nadaní a bystří zaslouží zažívat dennodenní nudu a zoufale čekat na zbytek kolektivu ve škole, kde i paní učitelka má rovné šance na mizernou odměnu?

Většina populace je skutečně průměrná, nebo pro ni průměr představuje úspěch, ale každá lidská společnost je závislá na svých elitách. Těm průměrným možná postačí, že někdo dopoledne pohlídá jejich děti, zatímco oni jdou vydělávat na chléb vezdejší, ale přitom nechápou, že se tyto děti jednou budou muset postarat o své staré rodiče.

Běžně se dnes setkáme se zástupci asi 80 různých pohlaví, můžeme si vybrat kvalitního lékaře, kvalitní autoservis…, ale budeme diskutovat o tom, jestli mohou existovat dva nebo tři typy škol. Jistě administrativně je to poněkud komplikovanější, dražší a navíc právě ona (pod)průměrná většina bude volit ministra školství, jeho stranu a bez rozmyslu platit daně.

Vysoké školy se rychle přizpůsobily a titul Bc. nabízí jako housky v krámě, takže je jedno, jestli člověk maturoval v oboru cestovní ruch, management zemědělství, nebo na gymnáziu. Všichni mají rovné šance získat (ne)kvalitní vzdělání. Alternativou může být studium v zahraničí, jak to kdysi praktikoval třeba Václav Klaus. Ale proč by v podobném postavení vůči ostatním národům nemohlo být i naše školství?

Je zvláštní, kolik energie se vyplýtvá podobnými úvahami. Zatímco svému lékaři, právníkovi, architektovi, nebudete radit, jak má dělat svoji práci a nebudete s ním licitovat o ceně, odborníkem na vzdělávání se cítí být každý, kdo byl schopen zplodit potomka.

Nevládní i vládní organizace papouškují poznatky abstraktních studií, ministr se zoufale snaží představit veřejnosti alespoň jeden silný názor - pomníček, který ponese jeho jméno, extraligové sportovní kluby dojí rozpočet školství a soukromé firmy čerpají dotace za dodávky materiálního vybavení.

Je zvláštní, že se nikdo nezeptá učitelů, jaký vzdělávací model považují za nejlepší. Je zvláštní, že nás nezajímá jestli se o děti starají odborníci na plný úvazek, nebo taxikáři a prodavačky s „vedlejšákem“. Je zvláštní, že si nikdo netroufne říct rodičům - zákonným zástupcům, že jsou to primárně oni, kdo vytváří podmínky pro vzdělávání svých dětí, protože o děti jde v tomto systému až na posledním místě - jsou komoditou, plnivem, prostředkem pro transformaci peněz veřejných na peníze soukromé.

V mateřské škole na nástěnce visí dopisy Ježíškovi, pro tatínka ponožky, pro maminku kabelku, nebo také pro tatínka pivo a pro maminku víno…, chci tablet…

Kdyby to pomohlo, napsal bych taky dopis Ježíškovi. Přál bych si spokojenou rodinu pro všechny děti, vzdělané a motivované učitele, přál bych si, aby si při rozdělování miliard nebral nikdo vzdělání dětí jako rukojmí…

Přál bych si abychom místo laciných senzací chtěli znát pravdu a po pravdě se ptali.

Přál bych si, abych mohl jako učitel pracovat jenom 40 hodin týdně a dostal jsem za to alespoň průměrný učitelský plat, dřív než mi bude 60…