Článek
Janovické rudohoří (Rudawy Janowickie) je pohoří s rozlohou 90 kilometrů čtverečních situované ve východní části západních Sudet. Severně vymezuje toto pohoří řeka Bóbr, která zároveň tvoří i východní hranici. Jižně odděluje rudohoří od Krkonoš sedlo Kowarska (727 m) a západní hranici tvoří údolí řeky Jedlica. Nejvyšším vrcholem je Skalnik (944 m).
První část názvu pohoří odkazuje na obec Janowice Wielkie situované v severní části a rudohoří v sobě nese odkaz na dávnou hornickou činnost. Dříve se zde těžily železné, měděné nebo arsenové rudy, zlato a po roce 1945 dokonce i uran. Rudohoří je z velké části tvořené z krkonošské žuly. Na povrch tady vystupují několik desítek metrů vysoké žulové skalní věže a stěny. Nejvyšší stěnu najdeme v západní části skalní věže Krzywa Turnia, která dosahuje výšky 60 metrů.
Pohled na nejvýraznější vrcholy rudohoří - na Krzyżnou Góru (654 m) a Sokolik (642 m). Tyto dva vrcholy tvoří z hlediska horolezectví významnou lokalitu. Začínali zde slavní lezci jako Wociech Kurtyka nebo Wanda Rudkiewiczová. Poláci mají tuto část rudohoří pojmenovanou jako Góry Sokole. V pozadí je naše nejvyšší Sněžka a hlavní hřeben Krkonoš.
Krzywa Turnia a její 60 metrů vysoká západní stěna. Jedná se o nejvyšší skalní stěnu v Polsku, pokud vynecháme oblast Tater.
Janovické rudohoří se nachází severovýchodně od Krkonoš. Od české hranice u Horní Úpy jsou to k jižní hranici rudohoří pouze necelé čtyři kilometry vzdušnou čárou.
Barevná jezírka
Barevná jezírka najdete u obce Wieściszowice. Na jižním konci obce se nachází několik placených parkovišť v rozmezí 5 až 10 zlotých na den. Z těchto parkovišť je to k prvním dvěma jezírkům jen pár stovek metrů. Jako první je Žluté jezírko a hned vedle něj pak to nejhezčí Purpurové, které má spíše načervenalou barvu. Nutno říct, že se nejedná o přírodní výtvory. V těchto místech probíhala těžba pyritu a po opuštění se doly propadly a místa zalila voda. Barevná rozdílnost je dána různorodým složením hornin ve stěnách šachet.
Žluté jezírko.
K dalšímu Blankytnému jezírku je to po zelené přibližně půl kilometru. Zabarvení tohoto jezírka vás ohromí. O dalšího půl kilometru dál se nachází poslední Zelené jezírko. Spatřit ho je spíše otázka štěstí, protože bývá často vyschlé.
Blankytné jezírko.
Hrad Bolczów
Hrad Bolczów se ukrývá v lesích jižně od obce Janowice Wilekie. Z Janowic směřuje přímo k hradu zelená turistická značka. Tato na první pohled nenápadná zřícenina na vás zapůsobí svou velikostí, kterou schovává za první a druhou vstupní bránou. Stavitelé strategicky využili místní terén a snad všechny věže a obytné budovy zakomponovali do skal.
Hrad založil v roce 1375 dvořan knížete Bolka II. z rodu Bolczů. V letech 1419 -1433 se hrad stal jednou z hlavních bašt husitského hnutí ve Slezsku. V roce 1433 byli husité poraženi měšťany ze Svídnice a ti Bolczów nechali rozbořit. Obnova hradu byla zahájena až v roce 1537 a do roku 1550 byl značně rozšířen. V roce 1645 převzali správu hradu Švédové, kteří při odchodu z pevnosti v prosinci téhož roku zapálili veškeré obytné budovy. Od té doby již nebyl Bolczów obnoven.
Hrad je pěkně zakomponován do skal.
Skalní most
Hrad Bolczów můžete propojit s další, tentokrát přírodní zajímavosti. Jen 1,5 kilometru po černé a poté modré značce se vyjeví unikát v podobě skalní hradby dlouhé 30 metrů a vysoké 20 metrů. Při bližším pohledu zjistíte, že je masív rozdělený na dvě části spojené pouze úzkým můstkem, pod kterým tímto vzniklo skalní okno. Celý útvar lze připodobnit k Pravčické bráně s tím rozdílem, že v žulových horninách je tento úkaz mnohem vzácnější než v těch pískovcových. Hned u cesty naproti mostu se nachází skalní útvar Piec, na jehož vrcholu najdete vyhlídku se zábradlím a lavičkou.
Skalní most. Jak to vlastně drží pohromadě?
Lwia Góra
Jestliže dorazíte ke Skalnímu mostu, tak by byla škoda to neprotáhnout ještě o kousek dál po modré značce až na vrchol Lwia Góra (718 m). Na vrcholu se totiž nachází malé skalní městečko s nejrůznějšími útvary. Na nejvyšší skále byla vybudována vyhlídková plošina s výhledy na Krkonoše a na výše zmíněnou část rudohoří zvanou Góry Sokole.
Výhled na Krkonoše z vrcholu Lwia Góra.
Skalnik
Pokud vyhledáváte nejvyšší vrcholy jednotlivých pohoří, tak v Janovickém rudohoří je to právě Skalnik dosahující nadmořské výšky 944 metrů. Hora má kopulovitý tvar a tvoří výraznou dominantu, nicméně nejvyšší bod je nevýrazný, a navíc schovaný v lese.
Vrchol Skalniku, který je schovaný v lese.
Naštěstí nedaleký vedlejší vrchol s názvem Mała Ostra (936 m) tvoří skalisko, do kterého byly vytesány schody a vrcholek obehnán zábradlím. Výhled ze skály je orientovaný směrem na Krkonoše se Sněžkou. Nejkratší cesta na vrchol Skalniku vede z Czarnówa (možnost malého okruhu) nebo ze sedla Średnicą (595 m).
Mała Ostra - výstup po schodech na vyhlídku. Výhled je podobný tomu jako vrcholu Lwie Góry.
Góry Sokole
Góry Sokole se nacházejí v severozápadní části Janovického rudohoří. Ty jsou tvořeny zejména dvěma výraznými vrcholy Krzyżnou Górou (654 m) a Sokolikem (642 m). Ve svazích a na vrcholech těchto kopců najdeme několik desítek žulových skalních věží vysokých od 10 do 60 metrů. Dalo by se říct, že se jedná o kolébku polského horolezectví. Právě zde směřovaly první kroky mnoha známých polských horolezců, alpinistů a himálajistů. Například z Wandy Rutkiewiczové se stala horolezkyně poté, co se se dvěma kamarády vydala na pěší výlet na vrchol Sokoliku.
Chata Szwajcarka.
Nejideálnějším výchozím bodem k navštívení Sokoliku je sedlo Karpnicka (placené parkoviště -10 zl., mimo sezónu tam nikdo nebyl). Ze sedla směřuje zelená značka k chatě Szwajcarka (Švýcarka). Tu nechal postavit v roce 1823 majitel nedalekého zámku v Karpnikach po vzoru chaty z Bernské vysočiny ve Švýcarsku. Krásná dřevěná chata je dnes základním táborem pro horolezecké i turistické výpravy do skal.
Za chatou se vstupuje do lesa a prvním skalním útvarem jsou Husitské skály. Název odkazuje na pověst z noci 11. srpna roku 1434. Tehdy prchající husité z hořící tvrze stojící v úbočí Krzyżne Góry si v panice popletli cestu a na koních se měli zřítit právě z této skály. Ze skály se otevírá výhled na protější vrchol Sokolika. Od skal pak směřuje odbočka černé značky na vrchol Krzyżne Góry. Název je trefný, neboť se na vrcholu nachází velký kovový kříž s vyhlídkou.
Husitské skály.
Po návratu z Krzyżne Góry vede od Husitských skal červená značka na vrchol Sokoliku. Ten je tvořený 20 metrů vysokou skalní věží zvanou Sokolik Duży. Na vrchol věže vedou kovové schody, které byly vybudované nejspíš někdy v roce 1885. Z věže se otevírá kruhový výhled na okolní malebnou krajinu v podhůří Krkonoš.
Sokolik Duży s točitým kovovým schodištěm. Na věž vedou desítky lezeckých cest.
Výhled ze skály, naproti je Krzyzna Góra a vpravo je vidět Sněžka.
Ráj horolezců
Horolezci se zde v rudohoří ocitnou snad ve všech možných situacích. Od lezení úzkých komínů, spár, převisů, koutů, ploten až po vícedélky. Navíc tam, kde to umožňuje členitost skály, nebyly cesty osazeny fixními jistícími body. Na většinu cest je proto nutné mít své vlastní vyjímatelné jistící prostředky. Není to sice pro každého, ale o to víc jsou tyto výstupy hodnotnější. Navíc na tom vzniká i jistá závislost.
Rysa Gorayskiego - druhá délka. Spoléhat se zde můžete pouze na své vlastní jištění, v této cestě i na stanovištích.
Oblast je opravdu rozsáhlá a vydá za dva lezecké knižní průvodce. Sám jsem zde strávil několik lezeckých dní a mohu vyzdvihnout hlavně vícedélkové cesty na Krzywe Turni - zejména pak ultraklasiku Rysa Gorayskiego za V+, American Direct za VI nebo lehčí Przez Trawki za V, kterou vytýčila právě Wanda Rutkiewiczová (tyto cesty mají většinou i stanoviště z vlastního jištění).
A na závěr kuriózní věžička Enis, nejlehčí cesta na vrchol je za VI. Údajně se věž původně jmenovala trošku jinak a nyní narazíte v mapách na název bez úvodního P!
Zdroje:
KAJCA, Michal. Gory Sokole, przewodnik wspinaczkowy.Kraków: Góry Books, 2021. ISBN 978-83-62301-42-3.
Turistická mapa Sudety Zachodnie, 1:60 000, ExpressMap
Informační tabule na výše popsaných místech
