Článek
Reaguji na článek o správném chování a jak nespusobit dětem malér v dospělosti.
Vyrůstal jsem láskyplném prostředí i se starším bratrem. Mám ještě nejstaršího o 8 let a toho prakticky neznám…to je vedlejší.
Naši rodiče se nikdy nehádali,nekouřili,otce jsem viděl na jeho 50narozeniny v trošku vláčném stavu poprvé. Dnes to milující prarodiče 6 vnoučata. Jsou spolu dodnes a kdyby šli od sebe byl by to asi konec světa…nevim. Pro jednoho krása pro druhého…
Ale mi bratři… všichni tři rozvedení,kuřáci. V mládí, v mích očích 4cátníka až přespříliš holdující alkoholu .
Mám 10 letou dceru mé sluníčko
A 7leteho syna božského kluka.
Před třemi roky jsme se ženou rozešli, nebo spíš ona se mnou. Nikdy jsme se nehádali …výmena názorů to je samozřejmé. Ale zivil jsem ji,o deti se staral snad i „vic než ona“. Bavilo mne to z prace domů , sem tam nějaká práce navíc,práce na zvelebování letního sídla co jsme dostali od dědy.
A najednou řev a konec. Mám z toho psychické problémi nedokázal jsem to pochopit… bez dcery ,která mě miluje a syna který teď vyrůstá mezi 3mi ženami. Ten mě už ani pořádně nebere. Jediné co jsem slyšel, že za vše můžu já. Samozřejmě je to jen půlka pravdy co čtěte. Podle mě za to můžou oba. Nevím je to už jedno.
Před dětmi kouřím,začal jsem být hádádhádávý. Dětem se snažím vše vysvětlit po pravdě nebudu překrucovat nebo mlčet jak radí odpor .. hnůj. Kde pracovnice ani nemají děti. A RADÍ A RADÍ… Jak můžou správně poradit když neví co to je . Zkusil jsem střídavou péčí a dětem to opravdu nedělá dobře a kdo říká, že ano. Lže sám sobě. Podle ženy jsem to nezvládal. Má je v péči…ale šlo jen o peníze,které nedostávala.
Takže za mě, říkat dětem pravdu je to nejcennější,za druhé světové musel mít i mnohem větší traumata než dnes a jak jim poté drželi rodinné vztahy.
Říkal jsem si ,že to má z těch 6 let na rodičovské… ale nic. Nenávidím ji,nemůžu ji ani vidět. Natož se k ní chovat hezky. Před dětmi se snažím, ale to co jsem četl, né, že by nebyla pravda,ale správný vzorec výchovy prostě není.
