Jak milovat skutečně navždy?

Milovat druhou osobu znamená přijímat ji takovou, jaká je, včetně toho, že není taková, jakou bychom ji chtěli mít, a pomáhat jí stávat se tím, čím chce a má být.

Bavit se jejími odlišnostmi a nechat se jimi inspirovat a obohacovat o nové zážitky a poznatky, o nové cíle a nové vize. Bez konfrontací s odlišnostmi by byl svět příšerně nudný a dřív nebo později by zahynul na úbytě.

Množství lásky přichází vždy od nás k nám. A být s ostatními je stejně krásné jako být sám, když jsi blažený a tvůj život je tvá meditace. Je to tak jednoduché. Ty nejsi závislý na druhých a nečiníš druhé závislými na sobě. Pak je váš vztah vždycky přátelský.

Nikdy se z něj nestane připoutanost, vždy je to o spřízněnosti. Jsi-li ve vztahu, nedělej z něj pouto. Ke sňatku nás mnohdy vede strach. Jen láska nás vede ke spřízněnosti. Protože spřízněnost znamená, že jsem se pro někoho rozhodl srdcem.

Buď ve vztahu tak, abys jím sám byl. Vztahem. Vztah není o tom, že jím jsme, jen dokud jde všechno krásně. Jakmile začne partner třeba chrápat, vyčteme mu to a odejdeme. Nezajímá nás důvod. Zajímá nás jenom naše pohodlí. Ne jeho život. Ale právě život přináší i nepohodu, a i to je chvíle, kdy se lidé mohou milovat.

Nebo spíše, když ani k milování nejsou, měli bychom je právě proto milovat nejvíce. Když přijde chvíle, kdy se vaše společná cesta opravdu rozchází, rozlučte se s partnerem s velkou vděčností za všechno, co pro tebe ten druhý znamenal, za všechny ty chvíle strávené pohromadě. Jednoduše se rozlučte. Z očí do očí. S láskou.

Jak se vyrovnat s negativismem?

Někdy máme pocit, že nás cosi těžkého táhne k zemi, zatímco my chceme letět za světlem k nebi. Ano. To je správný pocit, pokud jsme ve svých pocitech zaměření jen ven. Být negativistický mnohdy znamená propadnout ponurému fenoménu, který provází téměř každou lidskou bytost.

A to bát se toho, co je venku i uvnitř nás. A proměna tohoto negativismu v život je úkolem obou partnerů jakéhokoliv páru. Negativismus je tváří a silou naší vlastní smrti, jenž se pokouší narušit naše vlastní vědomí sounáležitosti se světem. S láskou. A pokouší se neustále vytvářeným strachem udělat z nás cizince ve vlastním životě.

Tento negativismus nás vzdaluje od naší vlastní lásky a vroucnosti. To, co jej může proměnit je světlo naší duše. Necháte-li ji jen v sobě tiše pulsovat rytmem vašeho dechu, zbaví vás uvnitř všeho tíživého a bolestivého svou září. Nakonec se to, co jste dosud pokládali za negativní stránku vaší osobnosti, stane motorem vaší vnitřní obnovy, kreativity a růstu.

Moudrý je ten, kdo ví, v čem spočívá jeho negativismus, ale nepoddává se mu! Skutečnost, jež se nalézá za naším negativismem, je mnohem větší, hlubší a bohatší. A když pracujete na proměně, vstupujete do světla této skutečnosti!

Říká se, že až tváří v tvář smrti se objevilo, jaký člověk je. Pokud se nebudete každý den potkávat se svým negativismem jako se svou smrtí a nebudete se jej učit každý den přijímat za svůj a udělat z něj svého učitele, pak vás váš vlastní negativismus jednoho dne dovede ke smrti.

A to doslova a do písmene. Váš vlastní negativismus vás prostě zabije. Zabije vás, váš vztah, vše, co znáte. Pokud však smrti pohlédnete do tváře a bude vaším každodenním partnerem, stejně jako váš živý lidský partner, přijmete jednou smrt jako celoživotního přítele, s nímž jste se jen potkali na nejhlubší rovině své vlastní přirozenosti. S láskou.

Možná i proto se orgasmu říká „malá smrt“. A pokud svůj život budete žít v trvalém orgasmu, v trvalé extázi a vztahu se svou vlastní existencí, a to i ve smrtí, ne ulpívání na ní, pak poznáte to, čemu říkávali starší všech starších = „život věčný“.

Ponecháte-li častěji než dosud věcem volný průběh, budete ohromeni, jak to prohloubí a obohatí váš vztah a život. Tváří tvář smrti odstoupí vše nepodstatné a umělé, na čem jste možná až dosud lpěli a to, co je skutečné a po čem hluboce toužíte, pak jen přijde a usídlí se natrvalo ve vašem srdci.

Milovat a žít s negativismem je výzva, kterou musíme čelit každý den. Není to snadné, ale je to možné. Pokud budeme milovat druhé i sebe s respektem, spřízněností a vděčností. Pokud budeme čelit negativismu s odvahou, soucitem a inspirací. Pokud budeme hledat smysl a radost v každém okamžiku našeho života.

Pak budeme milovat navždy.