Moudrost nekalkulujícího čaroděje

Sám jsem se v životě nesčetněkrát přistihl při tom, že se snažím uřídit svět kolem sebe. A ano, někdy i zběsilým máváním pomyslnou kouzelnou hůlkou. Žijeme totiž v kulisách, které od nás vyžadují bleskové odpovědi, okamžitá stanoviska a permanentní pohotovost 24/7. 

Když nám digitální svět hodí pod nohy výbušný podnět, naše amygdala zavelí k okamžitému útoku brilantní odpovědí anebo k útěku. A přesně v těchto chvílích se mi před očima objevuje obraz starého šedého chlapíka s vysokým kloboukem, který na rozdíl od nás nikam nespěchá.

Vzpomínám si na scénu, kdy unavený Gandalf dorazí do Roklinky nebo Minas Tirith. Kolem něj vře chaos, obyčejní lidé i králové propadají panice a jen bezradně pobíhají. Co udělá čaroděj? Inu, nevytáhne hned z rukávu ohňostroje. Opře se o svou těžkou dřevěnou hůl, zhluboka se nadechne a mlčí. Jeho přítomnost v místnosti všechen ten chaos zastaví. Paradox, že? V jeho chování není ani náznak toho, že by okamžitě chrlil řešení. Pramení z jeho odvahy nedělat v danou vteřinu vůbec nic.

Většina lidí kolem nás je uzamčena v reaktivním módu. Reagují v podstatě ihned na tón hlasu, na barvu reklamního poutače, na slova ostře ohraničující cizí pravdy. Čaroděj však ví, že pokud se nechá vtáhnout do každé drobné potyčky, jeho vitální síla se rozptýlí do mnoha malých pěšinek, kterými tyto podružné věci ubíhají.

I pěšinkami se dá jít, ale pouze tehdy, přivedou-li vás zpět na hlavní cestu. Jinak jsou zbytečné. Putování čaroděje není záležitostí mudrujícího chladného intelektu odděleného od reality. Je to hluboké, tělesné ukotvení nohama na zemi právě tam, kde stojí. Když drží svou hůl, vnímá skrze své tělo a instinkty pevnost země. Neví jak ví, kam až věci mohou dojít, a proto si může dovolit ten luxus chvíli počkat.

Čarodějové se od nás liší tím, že odmítají hrát hru na neustálé vysvětlování a obhajování sebe sama. Možná i vy trávíte spoustu času tím, že ve své hlavě konstruujete obhajoby svých činů před fiktivním tribunálem složeným z vašich známých, kolegů či rodiny. Gandalf nikoho nepřesvědčuje o své pravdě. Prostě existuje jako pevný bod v tekutých píscích dějin času.

Při pozorování tohoto Archetypu Moudrého starce jsem si uvědomil, že jeho umění číst situaci stojí na třech základních zkušenostech, které si můžeme snadno přenést do svých vlastních životních situací.

První zkušeností, kterou se můžeme naučit, je trpělivost ukotvená v těle. Rychlost je totiž pro lidskou mysl často jako droga. Nutí nás totiž jednat impulzivně, a my pod vahou uvolnění adrenalinu činíme často unáhlené závěry a střílíme slova jako šípy, které pak už nelze vzít zpět. Uvolnění adrenalinu funguje obzvláště dobře při pohledu na žlutou barvu.

Čarodějná moudrost této zkušenosti tedy začíná u fyzického zpomalení dechu. Když ucítíte, že vás situace začíná emočně zaplavovat, nejlepším krokem je chvíle, kdy se přestáváte vnitřně bránit tomu, co vám právě přináší přítomný okamžik. Nepřijímejte tlak protivníka, poddejte se mu jako v taoistických bojových uměních a nechte ho vyznít do prázdna. Jako když otevřete dveře a necháte nezvanou návštěvu vyběhnout před váš dům stejně rychle, jako do něj vběhla.

Druhou zkušeností je schopnost vnímat celek namísto detailu. Intelekt má tendenci neustále analyzovat, škatulkovat a rozřezávat realitu na malé, přesně ohraničené kousky. Čaroděj se však dívá na svět jako na barvitý obraz, kde mají své místo i stíny. Nezajímá ho chronologický čas, ale čas psychologický. Ten, který vnímá vnitřní dynamiku situace. Ví, že unáhlená akce může zničit rodící se kompromis, a proto mnohdy raději ustoupí z centra dění, aby mohl pozorovat skryté proudy pod hladinou.

Třetím a nejnáročnější zkušeností je odvaha nekonat. Autority v jakémkoliv státním systému či době, nás sociálně naprogramovaly k víře, že hodnota člověka je definována jeho neustálou aktivitou, výkonem a produktivitou. Jenže zapomněly na jednu podstatnou maličkost. Někdy je nejlepším možným řešením nechat věci být. A dovolit tak situaci, aby se vyvinula sama, bez našeho příliš křečovitého zasahování. Znamená to unést vlastní nevědomost té chvíle, když nevíme, kam se naše cesta vlastně vydá. A smířit se tak s tím, že v danou chvíli netuším, co dělat, a počkat, až se ta správná cesta vyjeví sama.

Při psaní těchto řádků se musím smát, když si vzpomenu na své úvahy o osobnostní typologii MBTI. Pokud se pokusíme Gandalfa vtěsnat do onoho čtyřpísmenného korzetu, moderní typologie ho nejčastěji označí jako typ INTJ – strategického architekta, nebo INFJ – vnímavého vizionáře. Je to nesmírně hravá interpretace. Představa, že by si šedý poutník vyplňoval online test, aby zjistil, zda má v popředí myšlení nebo cítění, v sobě nese nádheru blbosti naší doby.

Skutečná osobnost je totiž vždycky mnohem bohatší než jakákoli psychologická šablona. Pravidla a struktury jsou skvělým služebníkem pro orientaci, ale mizerným pánem. Samotná má vlastní značka Wizard Michal je vlastně takovou tichou pointou této sebeironie. Čaroděj křižovatek není někdo, kdo vlastní patent na absolutní pravdu a z výšky kazatelny rozdává moudra. Je to spíše unavený generalissimus, který ví, že lidský život nelze uřídit pomocí tabulek a datového přetížení.

Moudrost totiž nespočívá v tom, že toho víme víc než ostatní. Sběr nepodstatných informací vede k zatěžování těla, což paradoxně plodí jen ještě větší úzkost a chaos. Skutečné umění být čarodějem tkví ve schopnosti vědět, co v danou chvíli neudělat.

Když se podívám kolem sebe, vidím svět unavený z neustálých reakcí. Žijeme v permanentním pokřiku digitálního chaosu, kde každý agresivně požaduje naši pozornost, náš komentář a naše okamžité zapojení. Cítíme vnitřní frustraci a strach, že pokud na vteřinu zpomalíme, vlak směrem budoucnost nám ujede.

Rád bych vám proto předal jedno malé, čarodějné moudro. Netýká se žádných velkých životních transformací, rituálů pod úplňkem ani složitých meditačních metod. Je to prosté pozvání k lehkosti bytí.

Až vám tento týden přistane v doručené poště onen e-mail, který ve vás okamžitě zažehne touhu po sžíravé obhajobě, nebo až na sociálních sítích narazíte na komentář, který vás zvedne ze židle, udělejte přesně to, co by udělal ten starý starý čaroděj z titulního obrázku.

Nedělejte nic. Zhluboka se nadechněte, opřete se o pomyslnou Gandalfovu hůl a vnímejte váhu svého těla spojenou se zemí a nechte ten impuls projít skrz sebe. Nereagujte hned.

Odložte odpověď o hodinu, o den, nebo ji vymažte úplně. Uvidíte, že svět se nezhroutí. Naopak. Zjistíte, že v tom tichém prostoru, který jste si vybojovali, se skrývá vaše skutečná síla a svobodná vůle.