Závod, který OpenAI nemůže vyhrát: Proč si Chat GPT řeže větev, na které sedí?

Mnoho dlouhodobých uživatelů Chat GPT má dnes podobný pocit. Aspoň, když spolu komunikujeme, říkají mi: hele, máš taky pocit, že se v poslední době něco změnilo? Hledáme změny v detailech a v chování systému samotného. Odpovědi jsou sice možná rychlejší, uhlazenější a formálně správné.

Zároveň ale stále častěji zcela míjejí původní smysl zadání, ztrácejí kontinuitu a hůř drží kontext napříč delšími projekty. Jo, z pohledu provozu AI to vlastně dává smysl. Z pohledu uživatele však vzniká pocit ztráty hodnoty Chat GPT. A to proto, že zmíněným zrychlením se ztrácí to, co se v předchozích verzích tak pracně budovalo a kvůli čemu je dosud Chat GPT dominantní. Tím byl zárodek schopnosti uvažovat v souvislostech.

Chat GPT nikdy nebyl nejsilnější v surovém výkonu. Nebyl nejrychlejší ani nejpřesnější v izolovaných testech. To, co jej proslavilo, byla schopnost držet význam, směr a komplexní mentální model problému. Tedy aspoň chvíli, mhm. Uměl však pracovat s implicitním kontextem, doplnit si smysl a chápat celek, ne jen jednotlivé úkoly. Až tak, že někteří podlehli iluzi, že s nimi stroj skutečně komunikuje. A právě tohle se dnes dostává pod tlak od konkurence.

OpenAI se nyní svým úsilím udržet se na chvíli v čele závodního pelotonu snaží vyhrát hru, v níž v podstatě nepotřebuje vyhrávat. Hon za benchmarky, rychlostí odpovědí a srovnáním s konkurencí vede k tomu, že se pozornost přesouvá jinam než k tomu, co Chat GPT odlišovalo.

Výsledkem je tento, pro OpenAI zničující paradox. Totiž snaha dohnat soupeře na jejich vlastním hřišti oslabuje jeho nejsilnější stránku. Tím, že se systém Chat GPT soustřeďuje na jiné věci než na učení se hlubokému porozumění, si pod sebou řeže větev, na níž až dosud tak pevně seděl.

Problém totiž není jen v tom, že by benchmarky byly zbytečné. Problém je v tom, co neměří. A to je jádro věci, které panu Altmanovi a jeho týmu tak nějak uniká. Benchmarky neměří schopnost udržet dlouhodobý kontext, neměří kvalitu myšlení napříč časem, neměří porozumění hlubšímu smyslu daného textu. A právě tady se může lámat budoucnost celé hry o umělou inteligenci.

Jakmile totiž AI začne „vidět a slyšet“ s určitým porozuměním obrazu a dokáže přiřadit jednotlivé vjemy k příslušným klasifikátorům, které je zpracují do základního pochopení reality kolem sebe, pak textové benchmarky a prompty ztratí jakýkoliv význam. Kontext pak totiž nebude popisován textem v promptu, ale bude obsažen přímo v reálném světě kolem uživatele.

Možná bude tento zlom technologicky uchopen trochu jinak, než je to biologicky s lidskými smysly, ale výsledek bude velmi podobný. Stroj si získá schopnost chápat situaci, ale hlavně prostředí a vztahy v reálném čase. V takovém okamžiku se otevře prostor pro skutečné sjednocení AI služeb, a to nikoli jen v aplikacích, ale přímo v těle a každodenním fungování člověka. A to bude zárodek skutečné umělé inteligence.

Ale právě tady nyní hrozí, že OpenAI zůstane stát opodál. Ne proto, že by technologicky nestačilo, ale proto, že se nechává zbytečně strhnout závodem, který je sice mediálně velmi vděčný, ale nikoli strategicky rozhodující. Rizikem není okamžitý pád, ale pomalá eroze důvěry u těch, kteří Chat GPT dosud používali jako nástroj hluboké práce, nikoli trochu chytřejšího vyhledávání.

Nejde o to být rychlejší než Google. Jde o to, při vývoji toho, co bude už za pár let rozhodovat o osudu lidstva, neztratit schopnost chápat svět v souvislostech. Nezapomenout na to, že ve chvíli, kdy ostatní hvězdy AI nebe honí čísla rychlosti a vítězství, existuje i jiná cesta.

Vítězství v benchmarcích může přinést titulky. Schopnost myslet v kontextu však rozhodne o tom, kdo nakonec vyhraje celý závod. Existují totiž soutěže, v nichž vítěz ztrácí víc než poražený.

Protože teprve až na jeho konci se ukáže, jestli jsme našli dveře do ráje či do pekla.

PS: … a jak se nenápadně ukazuje na příkladu Nano Banana, Google se ve výše zmíněném závodu ujímá vedení.