Článek
Olomoucká fakultní nemocnice měla být symbolem špičkové medicíny. Místem, kde se spojuje věda s praxí a kde klinická studie znamená naději, nikoli pochybnost. Místo toho se dnes stala symbolem něčeho jiného: otázky, zda se ve jménu pokroku nepřekročila hranice, za kterou už nejde o léčbu, ale o systémové selhání.
Policie neotevírá dveře fakultní nemocnice bezdůvodně. Do hry vstoupila proto, že existuje podezření na stovky implantací kardioverter-defibrilátorů, které možná nebyly medicínsky nutné. A právě to je jádro problému. Ne samotný přístroj – ten zachraňuje životy. Ne samotná klinická studie – ty jsou páteří moderní medicíny. Ale otázka indikace. Otázka, zda každý zákrok měl svůj skutečný medicínský důvod.
Implantovat člověku zařízení do těla není banální výkon. Je to zásah do integrity, do psychiky, do budoucnosti. Defibrilátor není vitamín. Je to přístroj, který v sobě nese i rizika – operační komplikace, infekce, falešné výboje, celoživotní sledování. Pokud by se ukázalo, že byl zaváděn i tam, kde nebyl nezbytný, nešlo by jen o medicínský omyl. Šlo by o ztrátu důvěry.
A důvěra je v medicíně všechno.
Proč policie?
Policie se o případ zajímá proto, že podezření už dávno překročilo hranici odborné debaty. Mluví se o možném těžkém ublížení na zdraví, o podvodu, o manipulaci s dokumentací. To už není otázka akademické polemiky mezi kardiology. To je otázka trestního práva.
Pokud by někdo vědomě vykazoval zákroky bez jasné indikace, pokud by dokumentace neodpovídala realitě, pokud by ekonomický či kariérní tlak převážil nad zájmem pacienta, pak nejde o chybu. Jde o systémový problém. A ten musí řešit stát.
Je příznačné, že se případ točí kolem klinické studie. Studie mají přinášet odpovědi, ne další otázky. Pokud se ale ukáže, že data byla problematická nebo že výběr pacientů neodpovídal kritériím, bude to znamenat nejen medicínský, ale i reputační otřes – pro nemocnici, pro českou kardiologii i pro systém dohledu nad klinickým výzkumem.
Reakce ministra: opatrnost, nebo vyčkávání?
Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch zvolil očekávatelnou linii: věc je vážná, ale probíhá vyšetřování, do kterého nebude zasahovat. Požádal o zprávu, nechal zřídit infolinku pro pacienty, sleduje situaci.
Formálně správně. Politicky opatrně. Otázka ale zní: stačí to?
Ministerstvo zdravotnictví je zřizovatelem fakultních nemocnic. Není to vzdálený pozorovatel. Pokud se ukáže, že vedení nemocnice mělo informace dříve a nereagovalo dostatečně razantně, bude se muset řešit i odpovědnost manažerská, nejen lékařská.
Zřízení infolinky je minimum. Pacienti potřebují víc než telefonní číslo. Potřebují jistotu, že někdo systematicky prověřuje jejich případy, že existuje nezávislá kontrola a že případné chyby budou pojmenovány bez ohledu na reputaci pracoviště.
Ministr zatím vyčkává na kompletní zprávu. To je pochopitelné. Ale veřejnost zároveň očekává jasný signál: že pokud se prokáže pochybení, padnou konkrétní hlavy. Bez ohledu na postavení.
Nemocnice versus realita
Fakultní nemocnice Olomouc se brání. Tvrdí, že defibrilátory zachraňují životy, že nebylo prokázáno poškození pacientů, že spolupracuje s policií. To všechno může být pravda.
Jenže problém není jen v tom, zda někdo utrpěl konkrétní újmu. Problém je i v samotné možnosti, že se zákrok dělal bez jasné potřeby. Medicína stojí na principu „primum non nocere“ – především neškodit. Zbytečný zákrok je sám o sobě selháním, i kdyby neskončil komplikací.
Navíc jde o veřejné peníze. Defibrilátor je drahé zařízení. Pokud by se ukázalo, že byl implantován bez indikace, šlo by i o otázku hospodárnosti a možného neoprávněného čerpání prostředků.
Co je v sázce
V sázce není jen reputace jedné kliniky. V sázce je důvěra pacientů v klinické studie jako takové. Pokud lidé začnou mít pocit, že jsou do výzkumu zatahováni bez jasného přínosu, může to poškodit celý systém moderní medicíny.
České zdravotnictví dlouhodobě stojí na kombinaci odborné kvality a relativně vysoké důvěry veřejnosti. Kauza olomoucké nemocnice tuto rovnováhu testuje.
Policie musí udělat svou práci důsledně a bez emocí. Ministerstvo musí být připraveno nést politickou odpovědnost, pokud se systémové selhání potvrdí. A nemocnice musí otevřít dokumentaci, nikoli se uzavírat do obranné rétoriky.
Protože nakonec nejde o defibrilátory.
Jde o to, zda pacient může věřit, že když mu lékař řekne „je to nutné“, je to skutečně nutné. A ne jen součást statistiky, studie nebo systému, který se utrhl ze řetězu.
Autor: David Sobola
Zdroj: https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-kauzy-policie-zkouma-stovky-operaci-podezira-lekare-ze-davali-defibrilatory-zbytecne-298554#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=zpravy.sznhp.box&source=hp&seq_no=1&utm_campaign=&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz
