Článek
Když v roce 2014 ohromila svět zlatem, působilo to jako pohádka. Dnes je z toho epopej. Eva Adamczyková v Livignu vybojovala olympijské stříbro a uzavřela sbírku, kterou nemá žádná jiná česká snowboardcrossařka – zlato, bronz a nově i stříbro. Příběh, který začal v Soči, pokračoval v Pchjongčchangu a nyní vyvrcholil na letošních olympijských hrách v Itálii. Její příběh je symbolem vytrvalosti, návratů i sportovní dlouhověkosti.
Soči 2014: Zrod fenoménu
Na olympijské hry v roce 2014 přijížděla jako dvacetiletý talent. Český sport znal její jméno, ale svět snowboardcrossu ještě ne. Dravá, nebojácná, technicky jistá. Ve finále předvedla jízdu bez zaváhání – čistou stopu, perfektní načasování skoků, chladnou hlavu v kontaktních pasážích.
Zlato bylo senzací. Český snowboard měl novou hvězdu a olympijské hry nový příběh. Adamczyková (tehdy ještě Samková) se stala symbolem odvahy a přirozeného talentu.
Jenže olympijské zlato bývá někdy vrcholem. U ní bylo začátkem.
Pchjongčchang 2018: Medaile z odolnosti
Čtyři roky poté na olympijských hrách v roce 2018 už byla favoritkou. Věděla, jaké to je stát na vrcholu. A také věděla, jak těžké je tam zůstat.
Snowboardcross je sport hranice – mezi kontrolou a chaosem, mezi vítězstvím a pádem. V Koreji tentokrát zlato nepřišlo. Ale přišel bronz. Medaile vydřená, vybojovaná, možná cennější než ta první. Ukázala, že nejde o náhodu ani jednorázový výstřel.
Adamczyková potvrdila, že patří do absolutní světové špičky. A že umí přepnout z role lovce do role obhájkyně.
Livigno 2026: Kompletní sbírka
Dvanáct let od Soči. Jiná generace soupeřek, jiná trať, jiné tělo – zkušenější, poznamenané pády i návraty. Na letošních zimních olympijských hrách se závodilo v Livignu, v rychlém a technickém snowparku pod italským nebem.
Ve finále šla znovu do kontaktu. Bez respektu k jménům kolem sebe. Nakonec projela cílem druhá – o pouhé setiny za vítězkou. Tím si zkompletovala svou medailovou bilanci.
Tím okamžikem uzavřela olympijský kruh:
2014 – zlato
2018 – bronz
2026 – stříbro
Kompletní sbírka. Tři různé olympiády, tři různé příběhy, tři medaile.
XXV. zimní olympijské hry
Snowboarding (Livigno)
Snowboardcross - ženy: 1. Baffová (Austr.), 2. Adamczyková (ČR), 3. Moioliová (It.), 4. Wiedmerová (Švýc.), 5. Zerkholdová (Rak.), 6. Niraniová-Pereiraová (Fr.), …22. Hrůšová (ČR) - vyřazena v osmifinále
Dlouhověkost v nejtvrdší disciplíně
Snowboardcross není krasobruslení. Je to kontaktní sprint přes laviny terénních vln, kde rozhodují setiny i odvaha jet do mezery, která možná neexistuje. Udržet se dvanáct let mezi elitou znamená neustále se přizpůsobovat – mladším, rychlejším, agresivnějším soupeřkám.
Adamczyková se změnila. Z dravé novicky se stala taktičkou. Z talentu lídryní. Přidala zkušenost, čtení tratě, schopnost vyčkat na chybu soupeřky. A především psychickou odolnost.
Olympijská medaile po třicítce v takto náročném sportu není samozřejmost. Je to důkaz profesionality i mentální síly.
Česká jistota pod pěti kruhy
Od roku 2014 přivezla z každých her medaili. To je v českém zimním sportu výjimečná bilance. Tři olympiády, tři cenné kovy. Žádné „kdyby“, žádné propady.
Její příběh je příběhem kontinuity – něčeho, co český sport často hledá. Ne jednorázový zázrak, ale dlouhodobou přítomnost na pódiu.
Epilog jedné éry?
Je to konec? Nebo jen další kapitola? To dnes ví jen ona sama.
Ale jedno je jisté: když se jednou bude psát historie českého snowboardu, kapitola o olympijských hrách bude mít jediné jméno.
Eva Adamczyková – žena, která od roku 2014 vozí medaile. A která v Livignu uzavřela sbírku, jakou nemá nikdo jiný.
Autor: David Sobola
Zdroje: https://www.idnes.cz/oh/milan-cortina-2026/snowboardcross-zeny-livigno-eva-adamczykova-vysledky.A260212_220503_olympiada-zoh-2026_ipet
https://www.sport.cz/clanek/olympiada-zoh-2026-snowboarding-zeny-eva-adamczykova-samkova-online-5396522?utm_source=sticky-ribbon
