Článek
Má partnerka se díky dceři dostala zcela nevinně k háčkování. Od počátečních chabých pokusů se z ní stala již naprostá profesionálka, co se postupem času vypracovala až na „háčkařku“ na přání pro dcerku. Jelikož dceři je již 7 let a samozřejmě postupem času sleduje nějakou jinou oblíbenou pohádku či kreslený seriál si dcerka velmi rychle zvykla na to, že partnerka dokáže uháčkovat naprosto cokoliv.
Háčkování radost nebo stres?
V dnešní uspěchané době je totiž ruční práce strašlivě nedoceněná. I přesto se najde široká sorta lidí, kteří i v dnešní nelehké době tvoří rukama. Nejedná se pouze o ženy, ale i muži a děti propadli háčku.
Spousta lidí toto „umění“ oceňuje, ovšem nemají odvahu s tím začít. Vidím to právě na své partnerce, která zpočátku také myslela, že to bude něco naprosto těžkého ovšem postupem času ji to zcela pohltilo. Jelikož spousta začátečníků si zpočátku moc nevěří a myslí si, že by to nezvládli. Možná se to zdá být náročné ovšem výsledky se vždy postupem času dostaví a stojí ti opravdu za to.
Důležitá je chuť a odhodlání
Nejtěžším krokem je právě se odhodlat k „činu“. Jakmile se odhodláte je potřeba vybrat si projekt na kterém se budete učit a najít si samozřejmě takovou přízi a háček, který vám bude nejlépe vyhovovat. Někdo začíná tím, že si najde projekt, na kterém se bude učit a někdo si nejprve trénuje sloupky a učí se, jak vypadají a jak se dělají a piluje je. V tomto občas někteří tápou…Pro úplného začátečníka by partnerka doporučila koupit dva až tři různé háčky a různé příze. Nějakou slabší typu Jeans, pioté se hodí třeba silnější ovšem měkčí typu Tulip. A kdo bude mít odvahu tak i silnější zinilku např. Dolphin.
Podle toho se samozřejmě liší i typy háčků, které je k tomu dobré zkoušet a zkoušet. Partnerka např. začínala na Jeans s háčkem 3,5. Ovšem postupem času se jí osvědčil háček o velikosti 2,5. Ten je o dvě velikosti háčku menší. Díky tomu je výrobek pevnější a hezčí. Každý háčkař utahuje jinak a je vesměs nemožné určit co komu bude vyhovovat více.
Ovšem, když je odhodlání a nakoupený materiál, co je k tomu zapotřebí, může se směle každý vrhnout na základy. Někdo se učí naprosto sám, což upřímně naprosto obdivuji. Protože já sám bych na to opravdu trpělivost neměl. Ovšem partnerka je vyloženě samouk. Jen dostala maximálně pár tipů od šikulek, podle kterých se postupem naučila to co dnes umí.
V podstatě, jak se říká „blbuvzdorně“ návody jsou k nalezení na Domi, Crochet. kde jsou i k dispozici videa na YouTube a samotné návody. Toto samé je i k dispozici na Krampolínce, ta naopak jede i ve velkém na Facebooku. Právě na této sociální síti můžeme i doporučit skupinku bez háčika, kde se najdou pravý nadšenci ruční práce.
Naleznete tu krok za krokem, kde má Broňa dib spoustu nádherných návodů pro začátečníky i pokročilé. Které nejsou jen placené, ale jsou tu právě i návody zdarma. Takových to skupinek je samozřejmě více s různým zaměřením. Kde se některé zaměřují na hračky, jiné zase na šátky či dekorace a oblečení.
Obdiv je zcela na místě
Zde se právě dostávám k tomu, že musím partnerku obdivovat. Jelikož postupem času se opravdu jako naprostý „samouk“ vypracovala až k tomu, že dcerka Verunka, které je dnes 7 let. Si podle toho co „frčí“ řekne. „Maminko uháčkuješ mi Stitche?“ A partnerka se podívá na jedno video či schéma, které pro nás chlapy vypadá jako něco nesmyslného a za pár dní je výrobek, který byste nerozeznali, že není z obchodu.
Není nic lepšího než sledovat tu nefalšovanou dětskou radost v očích. S tím, že děťátko dokáže ocenit tu námahu, která do tohoto výrobku a lásku byla vložena. Ne nadarmo se říká, že nejlepší dárek je ten, co byl vyroben vlastníma rukama.
Autor: David Sobola a Nikola Široká
Zdroje: www.krampolinka.cz
