Tadej Pogačar je cyklista, který připomíná nadvládu Eddyho Merckxe

Tadej Pogačar ve svých 27 letech v silniční cyklistice již dokázal skoro vše o čem může cyklista jen snít. Navíc v posledních pěti letech převzal žezlo v oblíbenosti u fanoušků po celém světě po Peterovi Saganovi.

Tento cyklista nejde být „nemilován“ fanoušky po celém světě. Právě Slovinec pozvedl oblíbenost cyklistiky a dal tak zapomenout na nechvalně známá dopingová 90. léta. Jeho vystupování a věčně usměvavá tvář motivuje již ty nejmenší, kteří právě k Pogačarovi vzhlížejí jako ke svému vzoru.

Tadej Pogačar vstoupil do cyklistického pelotonu ve velmi mladém věku a již od svých počátků se prezentoval dravým stylem závodění. Postupem času svou dravost vypiloval natolik, až vlastně odskočil celému cyklistickému pelotonu.

Jasně byli tu podobní dravci Richard Virenque, Alberto Contador, Vincenzo Nibali či největší dopingový hříšník dějin cyklistiky Lance Armstrong. Ovšem Pogačar nastavil v posledních letech laťku tak vysoko, že na něj nikdo z pelotonu prostě nestačí. Ani jeho věčný rival Dánský cyklista Jonas Vingegaard. Ten si „dovolil“ v letech 2022 a 2023 přerušit Pogačarovu nadvládu na Tour de France.

Slovinec se ovšem poučil a svou výkonnost vyšponoval ještě na vyšší úroveň, kdežto Vingegaard spíše stagnuje a našel již svůj limit. Jen jediný cyklista v historii silniční cyklistiky takto dominoval. Hádáte správně nejedná se o nikoho jiného než legendárního „kanibala“ jménem Eddy Merckx. Právě Merckx v 70. letech minulého století neměl sobě rovného soupeře a do dějin cyklistiky vešel jako měřítko pro další velikány své doby.

Za více než půl století se vystřídala řada borců, kteří zanechaly v tomto sportovním odvětví nesmazatelnou stopu. Ovšem ani jeden z těchto borců se ani zdaleka nepřiblížil k tomu co dokázala právě Merckx. Ovšem Tadej Pogačar je každým rokem stále více skloňován právě s touto legendou. Je to dáno dominancí jakou vítězí a stylem jízdy, kterou preferuje. Proto se čím dál častěji objevuje přezdívka „novodobý kanibal“. Jelikož cyklisté v pelotonu častokrát rezignovaně v závodech vědí, že pojedou jen o druhou příčku.

Jeho všestrannost je až neuvěřitelná. Dokáže se měřit s nejlepšími cyklisty v jízdě proti chronometru. Jeho výbušnost v těch nejtěžších stoupáních nemá na světě konkurenci. Během posledních tří let vypiloval k dokonalosti i jeho neoblíbená dlouhá táhlá stoupání. Dokonce se již i několikrát dokázal měřit s nejrychlejšími muži v pelotonu a leze tedy i spurtérům do „zelí“. A patří mezi světovou špičku i na jednodenních klasikách. Navíc patří i mezi nejlepší trojici jezdců historie v počtu vyhraných cyklistických monumentů.

Jeho bilance na závodech Grand Tour je impozantní. Hned při své premiéře v roce 2019 na španělské Vueltě obsadil 3. místo, k tomu si připsal vítězství ve 3 etapách. V následujícím roce se poprvé účastnil slavné Tour de France, kterou hned při premiéře dokázal vyhrát jako jeden z nejmladších cyklistů v její více než 100leté historii.

Navíc v předposlední etapě v časovce La Planche des Belles Filles senzačně vysvlékl ze žlutého trikotu Primože Rogliče a připomněl tak Tour de France z roku 1989, kdy stejným způsobem připravil o vítězství Američan Greg Lemond domácího francouzského cyklistu Laurenta Fignona.

Vítězství na „staré dámě“ zopakoval i o rok později. V letech 2022 a 2023 jej o triumf připravil jediný cyklista, který se snaží držet krok s tímto fenomenálním cyklistou Jonas Vingegaard. V roce 2024 dal vzpomenout na výkony „piráta“ Marca Pantaniho. Dokázal si naprosto fenomenálním způsobem podmanit Giro d´Italia a Tour de France. V obou těchto závodach bral skvělých šest etapových triumfů a neměl naprosto žádnou konkurenci. V roce 2025 startoval pouze na na Tour de France, kterou již po čtvrté v kariéře vyhrál a dorovnal tak Chrise Frooma.

Bilance na závodech Grand Tour je tedy 8 účastí z toho pět celkových triumfů! Dvě stříbrné příčky a bronz z Vuelty. K tomu bezpočet etapových triumfů.

Tadej Pogačar ačkoliv prožil slabší psychickou chvilku na letošní Tour de France. Ve stylu vyhoření a až moc velkého tlaku a očekávání. Poté se dokonce vyrojili i spekulace o tom, že by mohl skončit kariéru, dřív než by se čekalo. Ovšem na povrch po čase vyplynulo, že bojoval s drobnějším zraněním. Měl tento rok opět impozantní. Celkově 20 triumfů v sezoně včetně obhajoby duhového trikotu pro mistra světa. K tomu premiérový titul na Evropském šampionátu. Rok 2025 byl stejně jako ten předchozí rokem dominance Tadeje Pogačara.

Slovinský fenomén má rozhodně o motivaci do budoucna postaráno. Má na svém kontě již přes 100 profesionálních vítězství. A ještě si brousí zuby na další závody, které ve své kariéře nevyhrál. Brousí si zuby na Vueltu, Paříž - Roubaix, Milán - San Remo. Opanovat časovku na MS a získat zlatou olympijskou medaili. Každopádně Pogačar má za sebou již odkaz, na který historie jen tak nezapomene a to mu není stále ani 30 let. Jeho dominance, tak může trvat ještě velmi dlouho. Pogačar rok od roku své soupeře totiž válcuje víc a víc.

Autor: David Sobola

Zdroj: https://www.procyclingstats.com/rider/tadej-pogacar