Článek
Kdybych měl vyjmenovat 4 zápasy naší reprezentace, které se mi automaticky vybaví, tak na prvním místě je to právě tento duel. Jako druhý mi určitě naskočí smolně prohrané finále ve Wemley s Německem na Euru 1996. Třetí stupínek je nešťastná 119. minuta s Řeckem, kdy ještě platilo pravidlo o stříbrném gólu v semifinále a pak samozřejmě premiérový vítězný zápas na MS 2006 v JAR proti USA, v němž řádil Tomáš Rosický.
Nyní již ke zmíněnému zápasu. Náš tým byl jednoznačně na vrcholu. Za zády měl stratéga Karla Brucknera. V týmu byli hráči jako Petr Čech, držitel zlatého míče Pavel Nedvěd, dále Karel Poborský, Tomáš Rosický a k tomu „snajpři“ Jan Koller s Milanem Barošem. Prostě zlatá generace naší reprezentace.
Čeští fotbalisté se jednoznačně řadili mezi největší adepty na titul. Měli za sebou už i nejdelší sérii bez porážky, a to 20 zápasovou šňůru. Po úvodní výhře nad Lotyšskem 2:1, která se ovšem nerodila vůbec lehce, když vítěznou branku zaznamenal až v 85. minutě Marek Heinz, nastal zápas číslo dvě, a to s tradičním rivalem Nizozemskem.
To preferovalo taktéž velmi útočný fotbal jako naše reprezentace. Nizozemci měli v kapse bodík za plichtu 1:1 s Německem, kterou zařídil Ruud van Nistelrooy. Navíc bylo jasné, že Koller bude svádět tradiční souboje se Jaapem Stamem.
Zápas začal zostra a bohužel už ve 4. minutě jsme po volném kopu Arjena Robbena neuhlídali Wilfreda Boumu a bylo zle. To Nizozemce nabudilo a čeští fotbalisté dál čelili ofenzivním výpadům. Následovalo několik šancí hráčů v oranžových dresech, které jsme naštěstí ubránili. Pár akcí bylo i z naší strany, ovšem nepřesných.
Proklatá 19. minuta
Rychlonohý Robben, budoucí hvězda světového fotbalu, vybídl ke skórování van Nistelrooye a ten se nemýlil. V 19. minutě naši fotbalisté tedy prohrávali už 0:2. Ovšem poté se náš tým semkl a předvedl úchvatný výkon.
O pouhé 4 minuty později korigoval skóre Koller. Ve 24. minutě přišlo lišácké střídání Vladimíra Šmicera za Zdeňka Grygeru a o chvíli později dostal budoucí osudovou žlutou kartu Johnny Heitinga za faul na pronikajícího Nedvěda.
Hrál se fotbal na velmi vysoké úrovni s akcemi na obou stranách. Ovšem do konce poločasu vytěžili více ze hry Nizozemci a mohli jsme prohrávat opět o více než jednu branku.
Zlomový 2. poločas
V úvodní pětiminutovce opět byly šance na obou stranách. Následně Robben opět vybídl v 55. minutě ke skórování van Nistelrooye, naštěstí se vytáhl Čech skvělým zákrokem. O chvíli později nepochopitelně trenér Nizozemců stáhl ze hřiště skvělého Robbena.
Náš tým naopak trenér oživil, když stáhl Tomáše Galáska a na hřiště poslal Heinze, který se na tomto turnaji prezentoval v životní formě. Posléze přišla nádherná akce, kdy Nedvěd poslal centr na Kollera, ten míč sklepl na Baroše a kometa turnaje srovnala na 2:2.
Češi byli znovu ve hře a snad všichni čeští fanoušci čekali, zda bude obrat dokonán. Hodně nám pomohla i přísná druhá žlutá karta pro Heitingu v 75. minutě. V následujících 8 minutách měl Nedvěd 2 obrovské šance ke skórování. Nic z toho ale nebylo.
A pak to přišlo!
Baroš vyzval Heinze v 88. minutě ke střele, Edwin van der Sar míč pouze vyrazil a Poborský vyzval ke skórování Šmicera, jenž dostál své pověsti štístko a dokonal obrat. Nizozemci stále tlačili na pilu a měli ještě pár šancí na srovnání. Z vítězství se ale radovali čeští fotbalisté.
Statistika vysoko nad 30 střel za zápas jasně vypovídá o velice ofenzivním utkání a jednom z nejlepších, co kdy bylo na evropském šampionátu sehráno.
Základní sestava
Petr Čech – Zdeněk Grygera (25. Vladimír Šmicer), Martin Jiránek, Tomáš Ujfaluši, Marek Jankulovski – Karel Poborský, Tomáš Rosický, Tomáš Galásek (62. Marek Heinz), Pavel Nedvěd – Jan Koller (75. David Rozehnal), Milan Baroš
