Článek
Když vám váš nejdůležitější spojenec připomene, že by bylo fajn začít platit to, k čemu jste se sami dobrovolně zavázali, můžete zareagovat jako státník. Nebo můžete zareagovat jako Andrej Babiš.
Český premiér se ve čtvrtek při sněmovních interpelacích pustil do ostré protiamerické ofenzivy, protože se mu nelíbilo, že Washington už nebaví poslouchat české výmluvy ohledně neplnění dvouprocentního závazku na obranu před summitem NATO v Ankaře.
„Spojené státy nemají co plísnit Českou republiku, nejsme jejich kolonie, jsme jejich partneři,“ rozčiloval se Babiš u pultíku. Zní to hrdě, vlastenecky a neohroženě. Škoda jen, že je to od začátku do konce naprostá fraška.
Když partner „plísní“ jako naštvaný rodič
Zastavme se u toho kouzelného slova „partner“, kterému pan premiér zjevně vůbec nerozumí.
Stejně jako v manželství, v byznysu nebo v jakémkoliv jiném vztahu, i v mezinárodní politice platí, že partnerství je založené na vzájemném respektu a plnění domluvených závazků.
Skutečně nejsme partneři USA v momentě, kdy náš stát rozhazuje miliardy na kdejaký populistický nesmysl, ale na svou vlastní obranu, což je jedna z mála věcí, které se dají z podstaty fungování státu absolutně obhájit, se okázale vykašle.
Navíc samotné Babišovo použití slova „plísnit“ je naprostým diplomatickým faulem, který podkopává celou jeho argumentaci. „Plísnit“ můžete neposlušné děcko, které si neuklidilo hračky, nebo psa, co rozkousal botu.
Pokud takový výraz premiér použije ve vztahu k největší globální velmoci a našemu klíčovému spojenci, podvědomě tím sám staví Česko do role ublíženého a nedospělého podřízeného.
Zároveň tím celému světu ukazuje, jak tragicky mu chybí elementární diplomatický slovník a nadhled.
My jsme se k těm dvěma procentům HDP zavázali sami. Dělat pro to maximum není projev podřízenosti, ale suverénní pud sebezáchovy.
A když teď premiér couvá a hází do éteru nové sliby s horizontem roku 2035, kdo by mu to po těch všech lžích a častém měnění názorů ještě věřil?
Kdo tu vlastně dělá skutečnou ostudu?
Zatímco Babišův vládní fanklub a poslušní Motoristé s oblibou do médií podsouvají narativ, že prezident Petr Pavel bude v Ankaře jen „dělat ostudu“ a sabotovat pozici vlastní země, realita je přesně opačná.
Petr Pavel je na rozdíl od premiéra člověk, který si velmi dobře uvědomuje váhu svých slov, ví, co ve své funkci říká, a mluví jazykem mezinárodně respektovaného státníka.
Skutečnou národní ostudu totiž nedělá ten, kdo drží slovo a trvá na plnění aliančních dohod, ale premiér, který se v oficiálních projevech vyjadřuje jako naštvaný štamgast v hospodě čtvrté cenové skupiny.
Tento náhlý vzdor vůči USA je navíc neuvěřitelně komický v kontextu Babišovy dlouhodobé stylizace.
Ale, ale, že by už Donald Trump nebyl takový kamarád? Třeba si český premiér jakožto velký trumpista myslí, že si v Ankaře vylepší pošramocenou reputaci, když si na hlavu po letech zase narazí červenou kšiltovku.
Její nošení by nepochybně slušelo i jeho věrným Petru Macinkovi a Jaromíru Zůnovi. Tedy za předpokladu, že než s celou touhle delegací na summit odletí, zkusí Babiš na globusu najít, kde ta Ankara a Spojené státy vlastně leží.
Hrdina pro domácí publikum
Kdo aspoň chvíli sleduje Babišovu politickou dráhu, musí se nad jeho sněmovním hřímáním o koloniích jen trpce pousmát. Andrej Babiš je známý tím, že silácké řeči si schovává výhradně pro své domácí voliče, kde mu nikdo nemůže bezprostředně oponovat.
Až ale přijede do Turecka a postaví se tváří v tvář americké delegaci, všichni víme, co se stane. Přijde strach a z hrdého lva bude okamžitě servilní beránek a slíbí naprosto cokoliv.
Přesně tak, jako když u nás jednal s generálním tajemníkem NATO Markem Ruttem. Za pěknou fotku s lídry, u které se uctivě ukloní, Babiš vymění všechno.
Potom se zavře do hotelového pokoje a natočí na sítě další video o tom, jak byl „hustej“ a jak za nás bojoval. Jak americkému prezidentovi do očí říká, že nejsme kolonie a nikdo nás nebude „plísnit“? To je sci-fi, které se neodehraje ani v paralelním vesmíru.
Tváří v tvář ruské agresivitě je v našem nejvlastnějším zájmu svou obranu masivně posílit. Pokud to premiér Babiš nechápe, neměl by vůbec sedět ve své vysoké funkci.
Pokud to ale moc dobře chápe, a přesto svým zpochybňováním a trucováním naši bezpečnost a vztahy se spojenci úmyslně ohrožuje, je to ještě mnohem horší, jelikož se jedná o hazard s bezpečností České republiky.
A tuto jednoduchou pravdu nezakryje žádnými prázdnými frázemi o suverenitě ani dalšími zoufalými útoky na prezidenta Pavla.
Sledovat premiéra, jak si před domácím publikem hraje na drsného odpůrce amerického diktátu a nediplomaticky kňourá o „plísnění“, zatímco naši vlastní bezpečnost nechává na holičkách a před spojenci zbaběle sráží paty, vyžaduje občas pořádně silný žaludek. Pokud vám mé glosy dávají smysl, baví vás toto pravidelné rozkrývání vládní zbabělosti a neschopnosti a sdílíte můj názor, že státník se pozná podle váhy svých slov, a ne podle hospodských výkřiků, budu moc rád za vaši podporu. Slibuji, že váš příspěvek nepoužiji na nákup červených kšiltovek pro vládní delegaci ani na lekce diplomacie pro premiéra, ale půjde čistě na kávu a udržení mé opotřebované klávesnice v chodu, abychom tu společně mohli těmto absurditám čelit i dál. Díky, že to čtete a že v tom lítáte se mnou!
