Hlavní obsah

Odvrácená tvář masového turismu: Splnil jsem si skotský sen, místo radosti přišel pocit viny

Foto: Yeseničák

Skotsko, Isle of Skye, Old Man of Storr

Skotský Isle of Skye byl mým snem. Cestu jsem roky odkládal kvůli davům. Když jsem se konečně odhodlal vyrazit mimo sezonu, abych nikoho neotravoval, místo čisté euforie se dostavil obrovský pocit viny.

Článek

Znáte ten pocit? Deset let sníte o tom, že navštívíte jedno konkrétní místo. Roky to z jednoho důvodu odkládáte. Ale pak se jednoho dne překonáte, jedete tam a… bum. Zklamání a pocit viny. Ne z toho, že by to místo nebylo tak krásné, jak jste si vysnili. Ale z toho, že máte pocit, že jste se právě stali součástí problému.

V mém případě je tím místem Isle of Skye, unikátní ostrov ve Skotsku. Do Skotska jsem se před lety naplno zamiloval. Procestoval jsem ho prakticky křížem krážem až na pár lokalit.

Vím o něm mnoho věcí, včetně toho, která místa trpí na extrémní masový turismus. Přesně jako tomu je v případě Isle of Skye, který se potýká s obrovským náporem lidí. Jedna věc je, že jako introvert příliš nevyhledávám davy lidí. Ovšem druhá věc je, že se snažím vždy objevovat méně populární místa, skryté poklady. Ale nenavštívit jednou za život Skye? I Skoti mi říkali, že by to byla chyba.

Tak jsem se na proslulý ostrov nakonec vydal letos. V polovině listopadu. Do Skotska jsem vyrazil na dva týdny, prakticky bez plánů. Když jsem opouštěl Českou republiku, nevěděl jsem, kde kromě první a poslední noci v Edinburghu budu spát.

Po krásných dnech strávených v národním parku Cairngorms jsem si řekl, že je právě polovina listopadu, z Edinburghu ani odjinud už prakticky nevyrážejí autobusové poznávací zájezdy na Skye. Dokonce byly dostupné hostely za příznivé ceny.

„To zní jako plán. Já se podívám na vysněné místo, infrastruktura nedostane tolik na frak, Skye taky ne,“ říkal jsem si. A když jsem dojel do Portree, skutečně to vypadalo, že by mohl ostrov být v jakémsi odpočinkovém režimu. Bohužel to byl jen první dojem. Byť je situace trochu složitější.

Stařec už toho má dost. A není sám

Kdo by Isle of Skye neznal, tak Portree je pomyslným hlavním městem ostrova. Má přibližně 2500 obyvatel. Ostrov sám o sobě příliš velký není, i když se řadí mezi největší skotské ostrovy. Má na délku 80 km a 40 km na šířku v nejširším bodě.

Už to asi samo o sobě napovídá, že na velké množství lidí zkrátka není dostatek prostoru. Nemluvě o tom, že z Instagramu je proslulých v podstatě jen pět míst, konkrétně skalní útvar Old Man of Storr, soustava jezírek a vodopádů Fairy Pools, pohádkové údolí Fairy Glen, fascinující část krajiny nazývaná The Quiraing či maják Neist Point na ikonických útesech.

Všechna místa si svou popularitu zaslouží, jenže bez regulací dostávají dost zabrat. Hodně jsem přemýšlel, jestli stihnu, zvládnu a chci všechna místa navštívit. Reálné to v podstatě bylo.

Nakonec jsem ale navštívil jen Old Man of Storr, tedy starého pána ze Storru. Autobusem je to přibližně 20 minut z Portree. A překvapivě? Autobus nebyl úplně plný. Z toho jsem měl radost. Jenže pak vystoupíte a vidíte plné parkoviště a davy turistů. „Tohle že je mimo sezonu? To má být polovina listopadu? A navíc uprostřed týdne, kdy ani nejsou žádné prázdniny?“ pomyslel jsem si. Jak to asi vypadá v létě? To tam snad ani nemůže být k hnutí.

Od parkoviště na hlavní vyhlídku je to přibližně tříkilometrová procházka do kopce. Že to na přiloženém videu na davy nevypadá? Pak vězte, že jen na těch třech kilometrech bylo možné potkat přes stovku lidí. O cestě zpět nemluvě.

Procházka nádherná, božská, skoro nadpozemská. Nicméně klid na to, abyste si ji užili, moc nemáte. I kvůli tomu, že je viditelná extrémní eroze způsobená masovým turismem. Navíc už zde najdeme ohraničení s nápisy, že je potřeba krajinu chránit a že za ohraničení nemáte chodit. Přesto potkáte zaručeně vždy někoho, kdo to nedodrží. Bohužel jsem pár takových lidí potkal i já.

Místo užívání si toho, že jsem si splnil sen, jsem přesně během tohoto uvědomění cítil vinu. I když jsem se snažil udělat maximum, abych lokalitu příliš nezatěžoval, najednou jsem věděl, že jsem součástí problému.

Samozřejmě, na Instagram jsem si „stařešinu“ přidal také. Co mě ale uklidňovalo? Že stačilo jít za hlavní vyhlídku a náhle jste byli sami. Eroze téměř nikde, a když, tak zanedbatelná. Najednou žádné extrémně vyšlapané cestičky. A ani žádné davy.

Stačilo jít o pár metrů dál a najednou jste sami. V tom jsem si trochu ulevil, že nejdu zkrátka jen za atrakcemi, ale za poznáváním. A měl jsem radost, že můžu sám poznávat další okolí, které nabízelo rozmanitou krajinu, která tak mnoha jiným lidem unikla.

Další atrakce? Nenavštíveny. I místní jsou trochu nervózní

Když jsem se po objevování okolí Old Man of Storr vrátil na ubytování, měl jsem v hlavě hodně myšlenek. V první řadě tu, že jsem vlastně zklamaný, že jsem si to místo nedokázal užít, jak jsem chtěl. Byla to jedna z nejkrásnějších kulis, které jsem kdy v životě viděl.

Postel v hostelu jsem měl zamluvenou na další dvě noci. Přemýšlel jsem, že je ani nevyužiju a zamířím jinam, ostrov opustím. Než jsem učinil definitivní rozhodnutí, skočil jsem si do místního „pubu“ na jedno pivo. Dobře, kecám, byla dvě. Ale ani o jedno víc. A poprvé v životě jsem se setkal ve Skotsku s tím, že někdo nebyl vyloženě milý.

Ne snad, že by byli tamní lidé protivní a negativní. Ale v porovnání s tím, co jsem za svých mnoho návštěv ve Skotsku zažil, jsem poprvé zažil jinou než extrémně pozitivní interakci. A nebylo to jen v hospůdce, ale také v místním obchodě či přímo v autobuse u pana řidiče. Z místa, kde před lety býval klid, je nyní zkrátka turistická atrakce. Leckdo sice z peněz z turismu žije, ale peníze občas nejsou to nejdůležitější.

Každopádně, já se po dvou pivech rozhodl, že si nenechám objevování Isle of Skye zkazit. Nenavštívil jsem ani jednu z dalších zmíněných „atrakcí“. Místo toho jsem vyrazil na kratší vyhlídkový okruh z Portree kolem pobřeží.

A cestou do městečka jsem se prošel mezi ovcemi či proslulými „coos“, tedy skotským náhorním skotem. To jsou ty rozkošné chlupaté krávy s rohy. Za celý den jsem nepotkal mimo Portree ani jednu osobu. A že výhledy byly o něco méně impozantní? Ten klid a možnost si vše užít a prožít mi vše vynahradily.

Zjistil jsem, že možná není potřeba plnit si sny za každou cenu. Respektive sny si určitě plňme, ale při turismu možná dvakrát přemýšlejme, jestli nám to vždy dá to, co čekáme a jestli skutečně objevujeme, nebo pouze konzumujeme.

Mít fotku nebo video na Instagramu je určitě hezké. Vidět to je také hezké. Ale to, že zaplatíme za cestu a ubytování, z nás nedělá vládce ostrova. Někdy je tím největším projevem úcty k vysněnému místu to, že z něj zkrátka v tichosti odejdete a zbytek necháte být.

A k čemu nám to odškrtávání turistických destinací vůbec je, když z toho vlastně nedokážeme mít radost a ten silný prožitek, který jsem měl na jiných místech? Tam, kde jsem se jen usmíval a slzely mi samy od sebe oči z toho, jak jsem šťastný, že jsem objevil něco, kde nikdo není.

Pokud vám mé texty dávají smysl a baví vás tento trochu jiný, kritičtější pohled na svět kolem nás, budu moc rád za vaši podporu. Slibuji, že z ní nebudu sponzorovat žádný masový turismus ani nákupy cetek na přeplněných parkovištích. Půjde čistě na silnou kávu a udržení mé opotřebované klávesnice v chodu, abychom tu společně mohli nad podobnými absurditami přemýšlet i dál. Díky, že to čtete a že objevujete svět se mnou!

Dočetli jste až sem? Podpořte autora libovolnou částkou.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz