Článek
Představte si souseda, který vám léta dělá ze života peklo. Pořádá hlučné večírky do rána, v neděli v šest ráno vrtá do zdi a hází vám odpadky přes plot. Jednoho dne se role obrátí, vy se dohodnete na smíru a slíbíte, že vy takový nebudete.
A když si pak jednou odpoledne pustíte rádio o něco hlasitěji, soused vyběhne na balkon a začne hystericky křičet: „Sliboval jsi, že nebudeš tak strašný soused, jako jsem já!“
Zní to jako absurdní skeč z Monty Pythonů, ale přesně takhle dnes vypadá argumentační výzbroj hnutí ANO.
Když Taťána Malá v záchvatu spravedlivého rozhořčení tepala demokratickou opozici slovy: „Říkali jste, že nebudete jako my. Že nebudete obstruovat. Že si vyberete tři body, které budete za celé volební období obstruovat, ale asi jste se přeřekli a mysleli jste tři body týdně,“ udělala něco, co marketéři hnutí ANO pravděpodobně obrečeli do polštáře.
Zcela nepokrytě a veřejně totiž přiznala, že měřítkem politického dna a obstrukčního pekla jsou oni sami.
Kouzlo nechtěného a ztráta paměti
Tato věta je fascinující hned v několika rovinách. Malá vlastně říká: My víme, že jsme se v minulém období chovali příšerně. Víme, že jsme paralyzovali Sněmovnu. Ale vy jste přece slíbili, že nebudete tak hrozní jako my!
Pojďme si totiž osvěžit paměť a připomenout, co to znamená „být jako oni“. V minulém volebním období udělalo hnutí ANO společně se svými radikálními partnery z SPD z Poslanecké sněmovny absolutní frašku.
Tomio Okamura byl schopen řečnit bezmála 11 hodin v kuse o ničem. Celkově se často blokovaly schůze jen proto, aby se vůbec nezačalo jednat. Šlo o brutální, destrukční sílu, jejímž jediným cílem bylo zničit jakýkoliv chod státu.
Nyní se role obrátily. Současná demokratická opozice zdržuje, ano. Ale dělá přesně to, co má opozice v popisu práce. Upozorňuje na diletantství, chaos a kauzy současné vládní koalice, která se opírá o extremisty.
Ptát se ministrů na jejich přešlapy a nenechat jim projít každý nesmysl beze slova, to není destrukce státu. To je kontrola moci.
Pokrytectví vládních lavic
Taťána Malá se vzteká, že opozice plní svou práci. Vadí jí, že jim někdo kouká pod prsty. A tak se uchyluje k té nejbizarnější možné obraně. Apeluje na vyšší morální standardy opozice, protože ty její vlastní se už dávno limitně blíží nule.
Je to ukázkový příklad papalášského pokrytectví. Když ANO a SPD v opozici blokovali Sněmovnu dnem i nocí, vydávali to za „hrdinný boj za práva občanů proti totalitě“.
Nyní, když ochutnali vládní moc a někdo si dovolí zablokovat byť jen jediný bod programu, okamžitě fňukají o nefér praktikách a zlých analyticích z opozičních lavic.
Hnutí ANO se zkrátka usvědčilo samo. Samo sebe pasovalo do role etalonu toho, jak se politika dělat nemá.
Pokud je pro ně dnes tou největší urážkou a výtkou směrem k opozici to, že se opozice „chová jako oni“, pak by možná stálo za to, aby si Taťána Malá a její kolegové položili otázku: Jestliže je vaše vlastní chování z minulosti tak odstrašujícím příkladem, že jím teď peskujete ostatní, proč by vás měl vlastně kdokoliv příčetný volit?
Sledovat politiky, kteří v přímém přenosu omylem přiznají, že jejich vlastní politický styl je definicí ostudy, vyžaduje občas pořádně silný žaludek. Pokud vám mé glosy dávají smysl, baví vás toto pravidelné rozkrývání vládní hysterie a chytání politiků za jejich vlastní (často velmi vtipná) slova, budu moc vděčný za jakoukoliv finanční podporu. Slibuji, že váš příspěvek nepoužiji na nákup lékárniček a obvazů na prostřelená chodidla poslanců hnutí ANO, ale půjde čistě na kávu a udržení mé opotřebované klávesnice v chodu, abychom tu společně mohli tomuto bizarnímu divadlu čelit i dál. Díky, že to čtete a že v tom lítáte se mnou!
