Válka v Etiopii: Etnická otázka ničivého konfliktu

Obyvatelé Tigraje byli často odsouváni na okraj společnosti a jejich tíživá situace byla ignorována a to až do doby, kdy stížnosti přerostly v ozbrojené povstání. To poukazuje na cyklický vzorec; vláda s centrálním postavením upevňuje moc od etnických skupin, které jsou marginalizovány, což vede k tomu, že marginalizované skupiny na protest proti jejich útlaku vstoupí do ozbrojené vzpoury.

Při hlubším pochopení etiopské politiky v návaznosti na historii bych tvrdil, že jedním z nositelů tohoto cyklu je otevřená politizace etnicity v Etiopii. Tato politizace byla podněcována etnickým charakterem upevňování moci, kdy v letech 1899-1991 dominovali režimům etničtí Amharové a poté až do roku 2018 etničtí Tigrejci.Zde je dobré čtenářům připomenout, že v Etiopii žije více než 80 etnických skupin, přičemž posledních 125 let bylo definováno vládou jedné etnické skupiny. Asi nejcyničtější je, že jak Amharové v letech 1899-1991, tak Tigrejci v letech 1991-2018 nerozdělili výhody své vlády mezi etnické skupiny, z nichž pocházeli. Tigraj zůstává chudým regionem, Amharané od 90. let čelí etnickým čistkám a Etiopie obecně trpí desetiletími konfliktů a bojů o moc a disponuje jedním z nejnižších indexů lidského rozvoje na světě.

Domnívám se, že revolucionáři nepočítali se složitostí etnického základu revoluce, zejména v mnohonárodnostním národě, kde dlouho dominovala jediná etnická skupina. Tato složitost ze své podstaty vede k nedůvěře, strachu a soupeření mezi různými etnickými skupinami.

Tím se dostáváme k dnešnímu konfliktu. Abiy Ahmed byl v roce 2018 vyhlášen třetím etiopským premiérem, prvním člověkem oromské národnosti, který tuto funkci zastává. Jeho vrcholným úspěchem bylo nastolení trvalého míru s Eritreou, s níž Etiopie vedla v letech 1998-2000 válku, a podepsání mírové smlouvy, která formálně ukončila hraniční spor. Za své úsilí o zajištění míru mezi Etiopií a Eritreou získal Abiy Ahmed v roce 2019 Nobelovu cenu za mír.

Jedním z katalyzátorů současného konfliktu se stal 1. prosinec 2019, kdy premiér Abiy Ahmed založil Stranu prosperity jako nástupce Etiopské lidové revoluční demokratické fronty (EPRDF) ovládané TPLF. Strana prosperity je složena ze stran, které založily EPRDF, přičemž pouze TPLF se zdržela fúze s odkazem na procedurální a právní nedostatky. Nově založená Strana prosperity zahrnovala strany dříve známé jako Amharská demokratická strana, Oromská demokratická strana, demokratické hnutí národů jížní Etiopie, jakož i několik menších přidružených stran. Je důležité si uvědomit, že zatímco název strany byl změněn a mnoho tigrajských elit bylo vyhozeno, struktura autoritářské EPRDF zůstala zachována.

TPLF, která byla fakticky vyloučena z mocenské struktury, kterou upevňovala téměř 30 let, deklarovala decentralizaci EPRDF. Fronta poukazovala na to, že koalice vynesla k moci Abiye, a snažila se vykreslit založení Strany prosperity jako převzetí moci. Tento názor se měl ještě více vyhrotit, když Abiy Ahmed a volební výbor navrhli odložit volby plánované na srpen 2020.

TPLF se vzepřela Abiyovi a pokračovala v plánech uspořádat regionální volby v Tigraji podle plánu v září. Je třeba zdůraznit, že volby odložilo nebo přeložilo mnoho zemí, včetně mnoha afrických států, některých zemí v Evropě a také Spojených států.

Volby se v Tigray konaly 8. září 2020 a TPLF uvedla, že volební účast dosáhla 97 %. Fronta volby podle očekávání vyhrála a udržela si v Tigraji svou moc.

Vzhledem k dřívějšímu falšování voleb a potlačování opozičních skupin, do kterého se zapojila EPRDF ovládaná TPLF, jsou výsledky voleb v Tigraji přinejmenším sporné. Po upevnění moci TPLF prostřednictvím „šantánových voleb“, jak se vyjádřil Abiy Ahmed, se objevily zprávy o vzájemných návštěvách mezi Abiyem a eritrejským prezidentem Isaiasem Afwerkim. Vzájemné návštěvy byly bezprecedentním oteplením vztahů po eritrejsko-etiopské válce (1998-2000), která byla v roce 2018 konečně formálně ukončena.

Tigraj vedený TPLF byl obklopen soupeři, Eritreou na severu, Amhary na jihovýchodě a vládními silami na západě a jihu. Napětí přerostlo v otevřený konflikt po údajném útoku tigrajských sil na základnu etiopského severního velení. Následujícího dne Abiy Ahmed mobilizoval vládní síly.

Etiopské síly rychle pronikly do jižní Tigrey, amharské síly do západní Tigrey a eritrejské síly ze severu, což vyvrcholilo 28. listopadu obsazením Mekelle. Premiér Abiy poté vyhlásil konec bojů, neboť jeho síly ovládly bývalé hlavní město TPLF. Ačkoli vyhlásil vítězství, vedoucí představitelé TPLF, které Abiy hledal pro zločiny zrady, uprchli z hlavního města ještě před jeho pádem. Roky ovládání etiopských vojenských a zpravodajských struktur spolu se zkušenostmi z povstání proti Dergům propůjčily tigrejským bojovníkům zásadní odborné znalosti v boji proti vládním silám. TPLF zahájila několikaměsíční partyzánskou operaci, která se těšila nadšené podpoře, neboť se šířily zprávy o zvěrstvech páchaných na etnických Tigrejcích.

Po ztrátě Mekelle využili povstalci svých zkušeností s partyzánským bojem a obtěžovali vládní síly z venkovských základen. Vojenské zkušenosti TPLF a horlivá podpora místního obyvatelstva vyústily 28. června 2021 ve znovudobytí Mekelle. Šokující porážka etiopských vládních sil po jejich počátečních úspěších a výhoda pro věc TPLF. Po ztrátě Mekelle zavedla etiopská vláda jednostranné příměří, které představitelé TPLF označili za „vtip“ a zároveň se zavázali k dalšímu pochodu.

V srpnu 2021, kdy konflikt trval již devátý měsíc, vyzvala OSN k okamžitému příměří, aby bylo možné řešit naléhavé humanitární potřeby. Téměř 90 % válčícího regionu potřebovalo pomoc. Válka se navíc přelila do sousedních regionů Amhara a Afar, když tigrajští bojovníci táhli na jih směrem k hlavnímu městu Addis Abeba. Do listopadu 2021 tigrajští bojovníci zcela zvrátili vládní zisky a pokračovali v pochodu na jih směrem k hlavnímu městu. Kromě toho Oromská osvobozenecká armáda (OLA), etnická milice z regionu Oromia, oznámila spojenectví s TPLF v boji za svržení ústřední vlády.

Vzhledem k postupu tigrajských sil zavedla etiopská vláda výjimečný stav, protože povstalci se zavázali k pochodu na hlavní město. Zdánlivě v reakci na povstalce přislíbil premiér Abiy Ahmed, že se vydá na frontu, aby vedl své jednotky, a zároveň vyzval Etiopany, aby se připojili k boji proti silám TPLF. Po zavedení výjimečného stavu začali být po celé zemi zatýkáni etničtí Tigrejci, protože vláda se zaměřila na ty, kteří byli považováni za neloajální. Zásahy se časově shodovaly s vyhoštěním irských diplomatů, kteří kritizovali kroky vlády a vyzývali k okamžitému příměří. Ústřední vláda navíc pohrozila, že z podobných důvodů odebere licence médiím BBC, AP, CNN a Reuters.

Téměř pětiměsíční příměří bylo narušeno v srpnu, kdy vypukly boje v Kobo, městě ležícím nedaleko nejjižnějšího cípu Tigraje. Vládní síly v září po obnovení bojů zahájily ofenzívu, přičemž ENDF a spojenecké milice se opět tlačily z jihu. Eritrejské síly zahájily obnovenou invazi do Tigraje ze severu a operace podporované eritrejským i etiopským letectvem zasáhly cíle v celé Tigraji, zejména hlavní město regionu Mekelle.

Povstalci TPLF, kteří se ocitli pod silným tlakem, byli téměř obklíčeni, měli žalostnou početní převahu a nebyli schopni potlačit etiopské a eritrejské letectvo, čelili nepřekonatelné přesile. Vzhledem k jejich zoufalé situaci bylo pro povstalce nejlepší možností vyjednat mírová řešení. Dne 5. října přijaly TPLF a ústřední vláda pozvání Africké unie k mírovým rozhovorům, které začaly 25. října.

Po dvou letech brutálního konfliktu podepsaly TPLF a etiopská vláda 2. listopadu mírovou dohodu, která vstoupila v platnost následující den. V den druhého výročí zahájení války. Po dvou letech bojů se výsledky konfliktu politicky projevily tak, že TPLF ztratila kontrolu nad západním Tigrajem i jižním cípem regionu ve prospěch Amhary, zatímco eritrejské jednotky se údajně stále pohybují v oblastech na severu. TPLF sice vojensky zvítězila, ale ENDF a ústřední vláda nadále čelí výzvám ze strany OLA, s níž se TPLF v roce 2021 spojila.

Průběh dvouleté války byl poznamenán zvěrstvy páchanými na civilistech všemi stranami konfliktu. Šéf Světové zdravotnické organizace Tedros Adhanom Ghebreyesus označil konflikt za „nejhorší katastrofu na světě“. Sestavit seznam všech válečných zločinů a zločinů proti lidskosti, k nimž během tohoto konfliktu došlo, by bylo nemožné. Jak kvůli nedostatečnému informování o vraždách a sexuálním násilí, tak i kvůli omezenému přístupu k informacím.

Jen několik dní po začátku konfliktu oznámili civilisté a etiopské zdroje, že ve vesnici Mai Kadra v severozápadní Tigray došlo k masakru. Poté, co TPLF ztratila kontrolu nad regionem obklopujícím město, síly napojené na TPLF údajně zmasakrovaly obyvatele města, přičemž první respondenti a přeživší tvrdí, že téměř všechny oběti byli Amharané.

Podobně v prvních týdnech konfliktu etiopské a eritrejské vládní síly nevybíravě ostřelovaly historické město Axum v severní Tigray, přičemž zabíjely a vysídlovaly civilisty. Po dobytí města prováděly eritrejské jednotky v Axumu nájezdy od domu k domu, svévolně zabíjely civilisty, rabovaly domy a střílely na každého, kdo byl v dohledu. Amnesty International odhaduje, že během pobytu eritrejských sil ve městě ve dnech 28.-29. listopadu bylo zabito až 200 civilistů. Po zabíjení eritrejské jednotky shromáždily zbývající obyvatele, vyhrožovaly přeživším dalším zabíjením a zapojily se do rozsáhlého rabování, včetně nemocnic, domů a vozidel.

Další masakr na počátku války provedly eritrejské jednotky v severozápadní Tigraji po bohoslužbě ve vesnici Dengelat. Eritrejské síly střílely přímo na věřící a mnozí z nich utekli do hor. Jiní takové štěstí neměli a mnozí byli popraveni se svázanýma rukama za zády. V reakci na to vyzvalo americké ministerstvo zahraničí eritrejské síly, aby se stáhly z Etiopie, zatímco Eritrea a Etiopie zapojení eritrejských sil popřely. Podle odhadů přeživších bylo zavražděno téměř 100 civilistů, včetně čtrnáctiletých dětí.

Masakry na etnickém základě byly nešťastným znakem války v Tigraji, další masakr spáchali vojáci ENDF ve městě Bora jižně od regionálního hlavního města Mekelle. Svědci uvádějí, že když do města dorazily etiopské jednotky, nebyly v regionu žádné síly napojené na TPLF. Přeživší tvrdí, že vojáci přijeli do města s jediným cílem - vyhladit Tigrijce z města, a dodávají, že vojáci mluvili amharsky.

Poslední masakr, na který upozorním, se odehrál v západním Tigraji, regionu, o němž Amharové tvrdí, že historicky patří Amharům, přičemž rozdělení obyvatelstva v tomto regionu je přinejmenším nejednoznačné. K vraždění došlo ve vesnici Adi Goshu v lednu 2021. Přeživší vyprávějí, že z Adi Goshu utíkali do okolních sil a vyhýbali se potulným amharským jednotkám, které začaly shromažďovat civilisty; několik ze shromážděných, téměř 60, mělo být popraveno na mostě Tekeze. Podle Amnesty International a Human Rights Watch vedly akce amharských civilistů, armády a milicí k etnickým čistkám Tigrejců v západním Tigraji. Mezi spáchané činy patřilo násilné vystěhování etnických Tigrejců, ničení majetku, znásilňování tigrejských žen a systematické vraždění příslušníků tigrejského etnika. Tyto činy představují zločiny proti lidskosti a válečné zločiny, k nimž došlo za souhlasu nebo přímé účasti etiopských vládních sil.

Bohužel k objasnění všech hlášených zvěrstev by bylo zapotřebí mnoha stránek dokumentace, neboť tento konflikt je zmítán mezietnickou nenávistí, násilím a zabíjením, které se rovná etnickým čistkám, přičemž někteří tvrdí, že jde o genocidu.

Hladomor a rozsáhlý hlad způsobený válkou, konkrétně úplnou izolací Tigraje ze strany ENDF (etiopské vlády), eritrejských a amharských sil, zdecimoval region. Nedávno, v červnu 2023, USA pozastavily potravinovou pomoc kvůli zjištěním, že etiopská vláda zabavovala a/nebo prodávala potraviny za účelem zisku. Kromě Spojených států, které pozastavily potravinovou pomoc, pozastavila svou pomoc Etiopii také OSN. OSN odhaduje, že téměř 20 milionů lidí v Etiopii naléhavě potřebuje potravinovou a humanitární pomoc, protože konflikt, sucho a hladomor si vybírají daň na této sužované zemi.

Jak již bylo zmíněno, v srpnu 2021 potřebovalo okamžitou pomoc 90 % Tigraje, přičemž toto číslo se s vývojem situace a pokračujícím konfliktem jen zhoršovalo. Nejenže se v důsledku konfliktu zvýšila potravinová nejistota, ale i samotný hladomor se stal zbraní.

Ačkoli je válka z vojenského a politického hlediska katastrofální, má vždy nejničivější dopady na ty nejzranitelnější. Cyklus etnických konfliktů bude Etiopii sužovat i nadále, dokud její představitelé nebudou připraveni vážně se zabývat dlouhodobými stížnostmi skupin z celého národa. Stále ještě autoritářská povaha etiopské vlády musí být okamžitě reformována. Nositel Nobelovy ceny aktivně vládne zemi, která se zmítá v konfliktu a Tigraj se snaží vzpamatovat z dvouleté války, která si údajně vyžádala 600 000 mrtvých.

Nemohu si pomoci, ale kdyby se TPLF nesoustředila tak horlivě na ovládnutí moci a místo toho přijala demokratické reformy a skutečné rozvržení moci, možná by k událostem z tohoto článku nedošlo. Ačkoli zbožná přání nejsou ničím jiným než přáními, je třeba se nyní soustředit na snahu o vznik skutečné demokracie v zemi, protože přání všech Etiopanů nebyla v novodobé historii národa nikdy vyslyšena.

Abiy Ahmed a jeho Strana prosperity mají na výběr: pokračovat v dalších etnických konfliktech, válkách a nadvlády, nebo skutečně otevřít správu země celému etiopskému národu a jeho obyvatelům.