Článek
Jeden takový můj pubertální sen se jmenoval Mazda RX-8 a o tom, že ve mě zanechal hluboký dojem, svědčí i to, že si na něj i dnes občas vzpomenu. To obvykle, když projíždím jednou plzeňskou čtvrtí, kde u chodníku hned dvě červené krásky se srdcem pana Wankela parkují.
Doba však pokročila, člověk má přece jen úzkoprsejší pohled na život a na svá vysněná auta zapomíná. Jenže když pak náhodou jedete kolem autobazaru, kde na tomhle ideálu krásy svítí pětimístná cenovka, rázem začnete přemýšlet, jestli by ten sen nemohl být reálnější kontury.
Odpovědět si musí každý sám. Já si odpovím snadno. Jetá Mazda RX-8 má stále skvělé jízdní vlastnosti, nádherný interiér, dechberoucí čtyři sedadla, kraťoulinkou řadicí páku, tvrdou spojku a frajerský zadní pár dveří. Zároveň, zejména ty levnější kusy, nejspíše i divokou minulost. Tímhle autem se nejezdí jen do kostela a pro rohlíky a průměrný majitel v podobě dvacetiletého hejska také není synonymem pro kvalitní údržbu.
I když, pokud v autě funguje elektronika a vůle na vymláceném podvozku nesmýkají autem ze strany na stranu, s nadsázkou nemusíte možná ani nějaké předchozí výměny oleje a jeho kvalitu řešit. Wankel v Mazdě RX-8, ten vysokootáčkový šperk, žije rychle a umírá brzy. Motor 13B-Renesis se málokdy dožije více než sta tisíc kilometrů. Pak majitele čeká nákladný repas. A právě na něj a na vaše peníze čekají ty nejlevnější ojetiny s nápisem Mazda RX-8 na zádi.
Pokud vás napadne, že těch pár desítek tisíc navíc nějak s manželkou uhrajete a pak ji nakukáte, jak třináctistovka ve vašem sporťáku jezdí za pět, nejezděte s ní k benzince. Dvousethlavé stádo chce jíst a jen málo sebetrýznitelů dokázalo spotřebu svého pokladu dostat pod 10 litrů. V tomto kontextu působí směšně řeči o levném povinném ručení. A že se to v roce 2004, kdy tato paráda vstoupila na trh, řečmi o levném povinném ručení v odborných testech jen hemžilo. Inu, asi si budu muset počkat, až budu ještě trošku větší.
