Článek
V Kolíně zemřel při havárii mladý profesionální hasič. A druhý hasič, který cisternu za přibližně sedm milionu korun řídil, utrpěl vážné zranění. Znovu se tak potvrzuje neuvěřitelná statistika posledních let, podle které hrozí profesionálním hasičům větší riziko úmrtí cestou k zásahu než při samotném hašení požáru.
Položme si otázku - je opravdu nutné, aby hasiči riskovali při cestě k úplně všem zásahům? Vždy, když kolem mě prosviští houkající hasičská cisterna, cítím pocit hrdosti na odvážné muže a dnes už i ženy, nasazující své životy. Někdy mě pak ale zarazí, když cisternu o kus dále dojedu a vidím, že hasí třeba doutnající keř nebo kontejner na odpad - a ta jejich riskantní jízda možná nebyla až tak nutná.
Samozřejmě, existují případy, kdy je hodně rychlé tempo pochopitelné. Hasič, který před dvěma lety vyrazil z Benešova zachraňovat topící se děti na jezu v České Šternberku, v jednom z rozhovorů otevřeně přiznal, že těch 22 kilometrů po klikatých silnicích jeli s kolegou na hraně rizika. Na jeho místě bych k dětem v přímém ohrožení života taky spěchal na maximum. Jen bych se pak asi drze zeptal, proč nebyla k dispozici nějaká bližší jednotka.
Poslední nehoda hasičského auta v Kolíně je ale jiný případ. Hořel statek v Krakovanech, kam to mají jiné hasičské jednotky podstatně blíž, než zrovna Kolíňáci. Těm muselo být v osudovou noc jasné, že záchranu lidí i zvířat provedou ještě před jejich příjezdem profesionální kolegové z Ovčár i dobrovolní hasiči z okolních obcí.
Cisterna z Kolína přesto jela jako o život a dva z hasičů na to tragicky doplatili. Bude to poučení pro další hasiče? Že bezpečné dojetí má přednost před rychlostí dojezdu, zvláště pak v těchto případech, kdy se jedná jen o posilovou jednotku?
Vzpomněl jsem si na podobnou nehodu u obce Libivá z roku 2018. I tehdy skončila havárie hasičské cisterny jedním úmrtím a jedním těžkým zraněním. I tehdy při rychlé jízdě havarovala jednotka ze vzdálené stanice, která už možná nemusela tolik spěchat.
Není to tak jednoduché, ve hře je silná ochota pomáhat i stresové hormony, které jsou u hasičů při výjezdu vyplaveny a pomáhají jim zvládat náročné situace. Ale někdy to nemusí být ke prospěchu věci. Dobře si pamatuji, jak jsem jednou zastavil auto na bezpečném místě u hořící louky, kterou už dohašovala profesionální jednotka, a s údivem sledoval, jak se zběsilou rychlostí na místo řítí další houkající cisterny, které už možná ani nebyly zapotřebí.
Hasičů si nesmírně vážím. Ale poslední případ jim znovu připomíná, aby při cestě k zásahu nezapomínali na své vlastní bezpečí. A hlavně spěchali přiměřeně závažnosti události, ke které jsou zavoláni.
Jak to vidíte vy? Setkali jste se někdy s příliš riskantní jízdou hasičů nebo jiných záchranných složek?
