Článek
Ještě nedávno jsem na terase trávila skoro každý večer. Všude kvetly rostliny, vzduch byl teplý a o podzim jsem vůbec nechtěla přemýšlet.
Pak přišlo září.
Ráno už bylo cítit, že léto pomalu ztrácí sílu, večer jsem si několikrát přinesla na terasu svetr a najednou mi došlo, že pokud nechci všechno řešit ve chvíli, kdy teploty spadnou k nule, je nejvyšší čas začít.
Dřív jsem přitom dělala přesný opak. Čekala jsem, až přijde první opravdu studená noc, a teprve potom jsem začala přemýšlet, co s květináči.
Letos už to dělat nechci.
Září totiž podle mě není měsíc, kdy bychom měli terasu zavřít. Je to spíš poslední šance dát jí trochu péče a připravit ji na podzim.
- Proberu všechny rostliny a odstraním, co už je odkvetlé
Jako první procházím všechny květináče.
Odstraňuji odkvetlé květy, suché listy a poškozené části rostlin. Nejen kvůli vzhledu. Když na rostlinách zůstává spousta odumřelých částí, terasa působí zanedbaně a zároveň se v nich mohou držet nejrůznější problémy.
U některých letniček už se nesnažím za každou cenu zachránit úplně všechno. Pokud rostlina evidentně končí, odstraním ji a květináč připravím na další využití.
Dřív jsem měla pocit, že každý prázdný květináč znamená neúspěch.
Dnes už to tak neberu.
Některé rostliny mají svou sezonu jednoduše za sebou.
- Přestanu zalévat podle letního režimu
Tohle je změna, kterou jsem dříve podceňovala.
V létě jsem byla zvyklá kontrolovat květináče prakticky každý den. Jenže v září už nejsou teploty stejné jako v červenci a půda často zůstává vlhká mnohem déle.
Proto už nezalévám automaticky.
Nejdříve sáhnu do substrátu a zkontroluji, jestli je skutečně suchý. Pokud je půda vlhká, konvičku odkládám.
Zvlášť u rostlin, které nesnášejí přemokření, může být právě podzimní přelévání velký problém.
A pokud přijde deštivé počasí, kontroluji nádoby ještě pečlivěji.
- Přesunu citlivé rostliny blíž ke zdi
Tohle je jeden z nejjednodušších triků, které jsem si oblíbila.
Rostliny citlivější na chlad přesouvám na chráněnější místo. Ideálně ke stěně domu, kde nejsou tak vystavené větru.
Neznamená to, že tím vyřeším všechno.
Pokud přijde skutečně mrazivá noc, některé rostliny budou potřebovat přesun dovnitř nebo jinou ochranu. Ale při prvních chladnějších večerech jim chráněné stanoviště může výrazně pomoci.
Zároveň si tím připravím rostliny na pozdější přesun a nemusím pak v jednu noc stěhovat celou terasu.
- Zkontroluji, které rostliny musí na zimu dovnitř
Právě září je podle mě ideální chvíle udělat si malý seznam.
Které rostliny zůstanou venku?
Které půjdou do chladnější místnosti?
A které už letos venku riskovat nebudu?
Typicky jde o rostliny, které nejsou odolné vůči mrazu, například oleandry, citrusy nebo některé tropické a subtropické druhy.
Dřív jsem tohle řešila až na poslední chvíli.
Výsledkem bylo stěhování těžkých květináčů v zimní bundě a za tmy.
Teď už si raději všechno připravím dopředu.
- Ještě jednou přihnojím rostliny, které pokračují v růstu
Září automaticky neznamená, že všechny rostliny přestaly růst.
Některé stále kvetou a některé ještě vytvářejí nové listy či výhony.
U nich ale už nepřistupuji k hnojení stejně jako v hlavní sezoně. Pokud rostlina skutečně ještě aktivně roste, může jí vhodná výživa prospět, ale nechci ji zbytečně podporovat v tvorbě mladých výhonů těsně před zimou.
Proto je důležité řídit se konkrétní rostlinou a jejím stavem.
Rozhodně už bych v září nehnojila všechno automaticky jen proto, že je v květináči.
- Ostříhám to, co už terasu zbytečně zahlcuje
Tohle je pro mě trochu psychologický boj.
Některé rostliny se během léta rozrostou natolik, že začnou překážet.
Člověku je líto vzít nůžky a krásné zelené výhony zkrátit.
Jenže pokud už rostlina zasahuje do chodníku, přepadává přes zábradlí nebo stíní jiným rostlinám, září je vhodná chvíle udělat trochu pořádku.
Samozřejmě neřežu všechny rostliny stejně. U každého druhu je potřeba vědět, kdy a jak hluboký řez snese.
Ale lehké usměrnění některých rostlin dokáže terasu okamžitě zpřehlednit.
- Zkontroluji květináče
Na první pohled to může působit jako úplná maličkost.
Jenže právě teď si všímám věcí, které jsem v létě přehlížela.
Je květináč prasklý?
Nestojí někde voda?
Není ucpaný odtokový otvor?
Nejsou nádoby poškozené?
Po sezoně bývají některé květináče překvapivě opotřebované. A pokud do prasklin pronikne voda a přijde mráz, může se poškození ještě zhoršit.
Proto je raději kontroluji ještě před zimou.
- Sesbírám semínka a připravím řízky
Pokud mám rostliny, které se dají snadno množit, září může být skvělý čas na jejich rozmnožení.
Některé rostliny lze množit řízky, jiné zase semeny.
Já si občas schovávám semínka z rostlin, které se mi během léta osvědčily.
Je to maličkost, ale další sezonu pak nemusím všechno znovu kupovat.
A navíc mám radost, když se mi podaří vypěstovat novou rostlinu z té, kterou jsem měla na terase předchozí rok.
- Uklidím textilie a dekorace
Tohle jsem několik sezon úplně ignorovala.
Polštáře, deky, drobné dekorace a další věci jsem nechávala venku tak dlouho, dokud mě první pořádný déšť nepřinutil něco udělat.
Dnes už je uklízím průběžně.
Zvlášť pokud je předpověď deštivá, nenechávám venku textilie, které mohou nasáknout vodu a dlouho schnout.
Zároveň kontroluji lucerny, podsedáky, drobné dekorace a všechno, co už nebude přes zimu potřeba.
Terasa pak působí čistěji a na podzimní posezení mi zůstane jen to, co opravdu využívám.
- Nechám si na terase něco, co bude krásné i na podzim
Tohle je možná nejdůležitější bod.
Nechci se v září dívat na terasu jako na místo, které už má sezonu za sebou.
Právě naopak.
Některé rostliny jsou krásné i na podzim a dokážou udržet terasu zajímavou dlouho poté, co letní květiny odkvetou.
Proto si nechávám několik nádob, které vypadají dobře i bez množství barevných květů. Mohou to být okrasné trávy, některé stálezelené rostliny, vřesy nebo podzimní dekorace.
A najednou terasa nepůsobí jako něco, co je potřeba na půl roku zavřít.
Naopak.
Začíná mít úplně jinou atmosféru.
Podzimní terasa má totiž podle mě své kouzlo. Večer už sice nesedím venku v tričku, ale když se objeví slunečné odpoledne, pořád si ráda vezmu hrnek kávy a na chvíli si sednu ven.
Právě proto nechci dělat chybu, kterou jsem dělala dříve.
Nechci čekat na první mráz.
Když teploty spadnou pod nulu, už je pozdě řešit některé věci na poslední chvíli.
Citlivé rostliny proto postupně připravuji na přesun, kontroluji květináče, omezuji zálivku podle počasí a uklízím všechno, co by zbytečně trpělo vlhkem.
A především sleduji předpověď.
Ne podle kalendáře, ale podle skutečného počasí.
Protože začátek září může být ještě skoro letní, zatímco konec měsíce už může přinést velmi chladná rána.
Kdybych měla vybrat jen tři věci, které bych v září rozhodně neodkládala, byly by to kontrola citlivých rostlin, úprava zálivky a příprava na první studené noci.
Právě tyhle tři kroky mi v minulosti ušetřily nejvíc starostí.
A ještě jedna věc.
Nespěchala bych s úplným úklidem.
To, že je září, neznamená, že musíme terasu okamžitě vyklidit a schovat všechno do sklepa.
Pokud je hezky, klidně si ji ještě užívejme.
Jen už je dobré mít plán.
Já si dnes v září procházím terasu vždycky s jednoduchým seznamem.
Co ještě kvete?
Co potřebuje zastřihnout?
Co musím přestěhovat?
Co už nepotřebuji?
A co chci zachovat až do podzimu?
Díky tomu se nestane, že mě první studená noc překvapí s konví v jedné ruce a těžkým květináčem v druhé.
A hlavně mám pořád pocit, že sezona nekončí.
Jen se pomalu mění.
Zářijová terasa už možná není tou barevnou letní džunglí jako v červenci.
Ale když jí věnujeme trochu pozornosti, může být krásná ještě dlouho.
A podle mě by byla škoda o ty poslední teplé dny přijít jen proto, že jsme si myslely, že v září už je všechno hotové.
