Článek
Zima na zahradě nemusí nutně znamenat konec pěstování zeleniny. I když většina záhonů odpočívá a půda je studená, stále existuje možnost, jak si dopřát něco čerstvého z vlastní zahrady. Jedním z pomocníků, na které nedám dopustit, je pařeniště. Nepotřebuji k němu žádné složité vybavení ani vytápění. Stačí vhodné místo, trochu péče a správně vybrané druhy zeleniny, které si poradí i s nižšími teplotami.
Pařeniště využívám především pro pěstování listové zeleniny a druhů, které snášejí chladnější počasí. Velmi dobře se mi osvědčil polníček, který patří mezi moje oblíbené zimní plodiny. Je poměrně nenáročný, dobře snáší chlad a jeho svěží zelené lístky se hodí do salátů, na chleba i jako příloha k běžným jídlům. Ráda v pařeništi pěstuji také zimní salát, špenát nebo rukolu. U těchto druhů je ale potřeba počítat s tím, že při nedostatku světla a nízkých teplotách rostou pomaleji.
S výsevem se snažím začít už na podzim, ideálně ještě v době, kdy je půda dostatečně teplá a rostliny mají čas vytvořit menší listové růžice. Během zimy pak mohou postupně dorůstat a já si podle potřeby sklízím jednotlivé lístky. Pokud se rozhodnu vysévat až v chladnějším období, počítám s pomalejším klíčením a růstem. V zimě totiž rostliny nepotřebují jen ochranu před mrazem, ale také dostatek světla.
Pařeniště mám umístěné na slunnějším místě zahrady, kde na něj během dne dopadají sluneční paprsky. Právě světlo je v zimních měsících velmi důležité. Prostor pod krytem se díky slunci dokáže během dne příjemně prohřát a rostliny mají lepší podmínky než na volném záhoně. Zároveň je ale potřeba myslet na větrání. Jakmile se oteplí a uvnitř začne být příliš vlhko nebo teplo, pařeniště na chvíli otevřu. Předejdu tak zbytečnému hromadění vlhkosti, plísním a zahnívání rostlin.
Velkou pozornost věnuji také zalévání. V zimě není potřeba zalévat tak často jako v létě, protože se voda z půdy odpařuje pomaleji. Přesto kontroluji, jestli zemina úplně nevysychá. Zalévám raději během dne, když je tepleji, a používám přiměřené množství vody. Přemokřená půda by mohla rostlinám spíše uškodit. Pokud venku mrzne, se zaléváním jsem opatrnější a vždy sleduji skutečný stav zeminy.
Když meteorologové hlásí silnější mrazy, přidávám na pařeniště ještě další ochranu. Dobře poslouží například netkaná textilie položená nad rostlinami nebo další izolační vrstva přes kryt. Důležité je, aby rostliny měly stále dostatek vzduchu a aby se pod ochranou nehromadila vlhkost. Při opravdu nízkých teplotách je potřeba počítat s tím, že ani pařeniště není vytápěný skleník. Některé rostliny mohou růst jen velmi pomalu a při dlouhotrvajících silných mrazech se sklizeň na čas zastaví.
Při sklizni se snažím rostliny zbytečně nepoškozovat. U polníčku nebo špenátu otrhávám především větší vnější listy a střed rostliny nechávám dál růst. Díky tomu mohu sklízet postupně a nemusím všechno najednou spotřebovat. Čerstvá zelenina z pařeniště mi v zimě udělá velkou radost, protože chutná úplně jinak než zelenina kupovaná v obchodě.
Pařeniště také využívám jako prostor pro postupné předpěstování některých rostlin, které budu potřebovat na jaře. Jakmile se dny začnou prodlužovat a teploty se trochu zvednou, mohu do něj vysévat další druhy zeleniny nebo připravovat sazenice. Díky tomu nemusím čekat až na úplné oteplení a zahradnickou sezonu si mohu příjemně prodloužit.
Pokud pařeniště zatím nemáte, nemusíte hned pořizovat nic drahého. Jednoduché pařeniště lze vytvořit také ze staršího dřevěného rámu a průhledného krytu, který propouští světlo. Důležité je především dobré umístění, možnost větrání a vhodná zemina. I malé pařeniště dokáže na zahradě udělat velkou službu.
Pěstování zeleniny v zimě mě baví právě proto, že mi připomíná, že zahrada nikdy úplně nespí. I v chladných měsících se na ní dá něco vypěstovat, pozorovat a sklízet. A když si v lednu nebo únoru připravím salát z vlastního polníčku, mám z něj snad ještě větší radost než z letní úrody.
