Článek
Vždycky jsem měla ráda přírodní vánoční výzdobu. Připadá mi, že právě ona dokáže domovu dodat něco, co žádná kupovaná dekorace úplně nenahradí. Možná je to tím, že mi připomíná procházky lesem, vůni jehličí a klidné zimní dny, kdy člověk nikam nespěchá. Letos jsem si proto chtěla vytvořit něco, co bude vypadat jako malý kousek lesa přenesený přímo na náš sváteční stůl.
Inspirace přišla během jedné procházky. Pod stromy jsem objevila několik krásných šišek, drobné spadané větvičky a zajímavé kousky kůry. Některé měly krásnou strukturu a nepravidelné okraje, takže jsem si hned představila, jak by mohly vypadat v hotové dekoraci. Domů jsem si přinesla několik různě velkých šišek, pár větviček jehličnanů a kousky kůry. Mech jsem si připravila ze zahrady, abych nemusela zasahovat do lesního porostu.
Než jsem začala tvořit, nechala jsem všechny nasbírané materiály dobře proschnout. Šišky jsem očistila od nečistot, kůru zbavila uvolněných částí a větvičky zkrátila na potřebnou délku. Připravila jsem si také dřevěnou podložku, tavnou pistoli, zahradnické nůžky, jutový provázek a menší skleněnou nádobu. Na závěrečné dozdobení jsem si nachystala několik sušených plátků pomeranče, skořicové tyčinky a badyán.
Jako základ jsem zvolila obyčejnou dřevěnou podložku. Pokud žádnou nemáte, můžete použít také keramický talíř, tác nebo nízkou misku. Na její povrch jsem nejprve rozložila mech. Nesnažila jsem se vytvořit dokonale rovnou vrstvu, naopak jsem chtěla, aby působil přirozeně a připomínal lesní půdu. Několik míst jsem nechala volných, abych tam mohla později umístit další dekorace.
Potom jsem začala přidávat kousky kůry. Vybírala jsem si takové, které měly zajímavý tvar a hezky doplňovaly zelenou barvu mechu. Některé jsem položila naplocho, jiné jsem opřela o sebe, aby vznikl dojem malého přírodního zákoutí. Když jsem byla se základním rozložením spokojená, pustila jsem se do šišek. Větší jsem umístila do zadní části dekorace a menší doplnily prostor kolem nich. Některé jsem připevnila tavnou pistolí, aby při přenášení zůstaly na svém místě.
Nakonec jsem přidala drobné větvičky jehličnanů. Několik jsem jich zasunula mezi kůru a mech, další jsem položila volně přes podložku. Právě zelené větvičky dodaly celé dekoraci svěží vzhled a krásně ji propojily. Už v této chvíli vypadala velmi pěkně, ale ještě jí něco chybělo.
Aby dekorace získala opravdovou vánoční atmosféru, přidala jsem sušené pomeranče, skořici a badyán. Plátky pomeranče jsem položila mezi šišky a jednu skořicovou tyčinku svázala jutovým provázkem. Tyto drobnosti nejen krásně vypadají, ale také příjemně voní. Když se k nim přidá vůně jehličí, vznikne kombinace, kterou mám s Vánocemi spojenou už od dětství.
Do středu dekorace jsem umístila skleněnou nádobu s LED svíčkou. Její teplé světlo krásně zvýraznilo strukturu kůry, šišek i mechu. Pokud máte raději klasické svíčky, doporučuji je umístit pouze do stabilní skleněné nádoby s dostatečným odstupem od všech hořlavých materiálů. Chvojí, mech, kůra i sušené ovoce se mohou snadno vznítit, proto je bezpečnější zvolit právě LED variantu.
Hotovou dekoraci jsem postavila na komodu v obývacím pokoji. Večer, když se rozsvítí světýlka na stromečku a v místnosti se rozline vůně skořice a pomeranče, působí celý kout velmi útulně. Nejvíce se mi líbí, že každý materiál má svou vlastní strukturu a barvu. Nic nemusí být dokonale stejné a právě v tom spočívá krása přírodního tvoření.
Pokud byste si chtěli podobnou dekoraci vyrobit také, nemusíte přesně dodržovat můj postup. Klidně použijte jiné druhy šišek, přidejte žaludy, ořechové skořápky nebo drobné větvičky s šípky. Místo dřevěné podložky může posloužit starý tác a místo mechu třeba několik větviček chvojí. Důležité je především sladit jednotlivé materiály tak, aby dekorace působila přirozeně.
Na přírodním vánočním tvoření mám nejraději, že se při něm člověk na chvíli zastaví. Vzpomene si na obyčejné procházky, na dětství a na Vánoce, kdy se doma zdobilo tím, co bylo zrovna po ruce. A možná právě proto mám tyto dekorace tak ráda. Nejsou jen ozdobou, ale také malou připomínkou toho, že nejkrásnější věci často najdeme úplně zadarmo, když se vydáme ven a začneme se kolem sebe pořádně dívat.
