Článek
Znáte ten pocit bezmoci, když po mírné zimě vykouknou první květy meruněk a vy místo radosti začnete s obavami sledovat předpověď počasí? V našich podmínkách je pěstování tohoto teplomilného ovoce čím dál větší adrenalinový sport. Stačí jedna mrazivá dubnová nebo květnová noc a celoroční práce i naděje na sladkou úrodu jsou v prachu. Po několika takových sezónách, kdy mi v sadu nezůstala na stromech ani jediná meruňka, jsem se rozhodla k experimentu, který sousedé zprvu nechápali – přestěhovala jsem meruňky do skleníku.
Pod stromy ve skleníku pěstuji v sezóně zeleninu.
Možná si říkáte, že je to bláznivý nápad, ale výsledky mě samotnou překvapily. Ve skleníku stromy nejen rostou jako z vody, ale hlavně plodí s jistotou, o které se mi venku ani nesnilo. Přesto to není jen tak a člověk se musí naučit pár nových triků.
Největším nepřítelem je samozřejmě v nevytápěném skleníku mráz. Ve skleníku je sice o pár stupňů víc než venku, ale když přijde skutečně mrazivá noc, musím meruňkám i ve skleníku trochu pomoci. Ve skleníku se na rozdíl od sadu dá snadno trochu přitopit třeba přímotopem, kamny, ale pomůže i několik zapálených svíček, pokud je skleník menší.
Vždycky ráno po mrazu s napětím běžím ke stromkům. První pohled může klamat, ale mám na to jednoduchý test. Zdravý plůdek, který mráz ustál, je na dotek pevný a hladký. Pokud by byl poškozený, začne být houbovitý a brzy zčerná. Letos to ale vypadá na rekordní úrodu, meruňky jsou krásně pevné a rostou před očima.
Vyvíjející se plody meruněk 8.4.
Kdo to opyluje, když je venku zima?
Častou otázkou je, jak je to ve skleníku s opylením. V březnu, kdy meruňky ve skleníku kvetou, je venku často ještě příliš chladno na to, aby včely vyletěly. Tady mi neuvěřitelně pomáhají čmeláci. Jsou to pracanti, kterým nevadí ani nižší teploty, a do skleníku si cestu najdou. Loni jsem dokonce zkoušela dát malý úl se včelami přímo dovnitř do skleníku, abych měla jistotu opylení. Květů bylo opyleno tolik, že letos budu muset plody protrhávat. Pokud jich je na větvi moc, stromek by je neuživil a meruňky by zůstaly malé a kyselé.
Co bych dnes udělala jinak?
Každý experiment nese i svá ponaučení. Moje meruňky byly původně plánované do sadu, takže jsou na velmi bujných podnožích. Ve skleníku mají ideální klima, a tak rostou až příliš divoce. Kdybych začínala znovu a nešlo by o „záchrannou akci“ ze sadu, sáhla bych po zakrslých podnožích. Ušetřila bych si tím hodně práce s radikálním řezem, protože stísněný prostor skleníku má své limity.
Pokud vás zajímá, jak takové pěstování vypadá v praxi a jak jsem kontrolovala úrodu po poslední mrazivé noci, natočila jsem o tom krátké video. Ukazuji v něm detaily plůdků i to, jak poznat, jestli mráz přežily bez úhony. Přidávám tip na mulčování pod stromky, aby mi pod nimi nerostl plevel.
Pěstování meruněk ve skleníku je sice netradiční cesta, ale ta chuť dozrálé, sluncem prohřáté meruňky, kterou vám nespálil mráz, za tu trochu námahy rozhodně stojí.
