Článek
„Jamesi, jaké jste mi dnes koupil noviny?“
„Žádné, pane.“
Lord odložil šálek.
„Žádné?“
„Dovolil jsem si je přečíst za vás, pane. Vláda má potíže, burza klesla o dvě procenta, v Liverpoolu prší a Manchester vyhrál. V kulturní rubrice není nic, co by vás zajímalo.“
„Aha.“
„Přejete si ještě něco, pane?“
Lord se podíval na dokonale uvázaného motýlka svého komorníka.
„Ne, Jamesi. To bude všechno.“
James svou práci udělal bezvadně. Lord dostal přesně to, co chtěl, rychleji a pohodlněji než dřív.
Problém má někdo třetí. Ten, kdo zaplatil reportéry, editory, fotografy a celý provoz, díky němuž měl James vůbec co přečíst. A právě o podobný vztah mezi původním obsahem a jeho novým digitálním komorníkem se teď vede spor na dvou kontinentech.
Soud: Očekávání návštěvnosti není dohoda
Americký federální soudce Amit Mehta 30. září zamítl antimonopolní žaloby vzdělávací společnosti Chegg a mediální skupiny Penske Media, pod kterou patří například Rolling Stone, Variety nebo Billboard. Firmy tvrdily, že Google využívá jejich obsah v AI Overviews a dalších produktech tak, že uživatel může dostat odpověď přímo ve vyhledávači a na původní web už vůbec nemusí přijít.
Vydavatelé popsali vztah, který léta fungoval přibližně takto: dovolíme Googlu procházet náš obsah, Google nás zařadí do výsledků a pošle nám čtenáře.
S příchodem AI se obchod mění. Vyhledávač už nemusí pouze ukázat, kde odpověď leží. Může ji sám sestavit.
Penske a Chegg proto tvrdily, že jsou v nepříjemné pasti: pokud chtějí zůstat součástí klasického vyhledávání, zpřístupňují zároveň materiál systému, který může potřebu návštěvy jejich stránky zmenšit.
Soudce tuto antimonopolní konstrukci nepřijal.
„Očekávání ale není dohoda,“ napsal Mehta.
Jinými slovy: to, že internet dvacet let fungoval podle nepsaného obchodu „obsah za návštěvnost“, ještě neznamená, že vznikla smlouva, kterou lze vymáhat antimonopolním právem. Internet zkrátka objevil nepříjemný rozdíl mezi tradicí a kontraktem.
Co soud ve skutečnosti nerozhodl
Tady je důležitá brzda. Mehta nerozhodl, že AI přehledy vydavatelům návštěvnost neberou. Ani neřekl, že používání jejich obsahu je ekonomicky bezproblémové. Rozhodl užší věc: Žalobci podle něj své nároky nepostavili způsobem, který obstojí podle použitých antimonopolních pravidel. U zbývajících nároků z bezdůvodného obohacení navíc federální soud odmítl pokračovat v jejich projednávání podle státního práva.
Mehta současně připustil, že vydavatelé a další tvůrci mohou technologickou změnou skutečně ekonomicky trpět. Podle něj je ale otázka, jak tyto dopady řešit, spíš věcí zákonodárců než úkolem antimonopolního soudu.
To je vlastně docela zásadní sdělení. Soud neříká, že problém neexistuje.
Říká: Pláčete na špatném hrobě.
Austrálie: Když stará dohoda nestačí, napišme novou
Na opačné straně světa se mezitím řeší podobný ekonomický problém, jen jinou právní cestou.
Australská vláda odmítla širokou výjimku, která by firmám umožnila používat autorsky chráněná díla pro trénování AI bez svolení. Anthropic, výrobce modelu Claude, proto parlamentnímu výboru navrhl užší variantu „podmíněného schválení“. Součástí modelu by mohlo být respektování signálů typu „do not crawl“, například prostřednictvím souboru robots.txt, kterým vlastník webu robotům sděluje, kam nemají chodit.
Na první pohled elegantní kompromis. AI může číst, dokud jí výslovně neřeknete, že nesmí.
Australská veřejnoprávní média ABC a SBS ale namítají, že tím obracíme odpovědnost naruby.
SBS namítá, že podobné zákazy mohou roboti ignorovat nebo obcházet. Podle stanice by proto neměl každý autor hlídat, kdo mu chodí po webu; odpovědnost má nést firma, která chce obsah použít.
ABC jde ještě dál. Tvrdí, že AI služby dnes získávají výhodnější postavení než tradiční média, která nesou odpovědnost za autorské právo, pomluvu nebo soukromí. Stanice varuje, že taková nerovnost může urychlit „kanibalizaci australského zpravodajství“.
ABC a SBS proto chtějí AI firmy zahrnout také do australského systému News Bargaining Incentive, který tlačí velké technologické platformy k obchodním dohodám s vydavateli.
Dvě země, dvě pravidla, stejný účet
Americký a australský příběh není právně totéž. Google AI Overviews pracují s otázkou, zda AI odpověď nenahrazuje návštěvu původního webu.
Australská debata se ve velké míře týká toho, za jakých podmínek smí být chráněný obsah použit už při trénování modelů. Jenže za oběma spory leží stejná ekonomická otázka.
Co se stane, když se informace oddělí od návštěvy místa, které její vznik zaplatilo?
Starý internetový model byl poměrně snadno pochopitelný. Vyhledávač ukázal cestu. Čtenář klikl. Vydavatel získal návštěvu, reklamu, předplatitele nebo alespoň možnost pokusit se něco z toho získat.
AI může mezi tyto dva kroky vložit Jamese. Ten přečte deset zdrojů, porovná je a lordovi oznámí výsledek.
Z pohledu lorda je to téměř dokonalé.
Z pohledu Jamese také.
Jen účetní oddělení novin začíná být poněkud nervózní.
Kdo zaplatí Jamese – a kdo novináře?
Je lákavé postavit celý spor jako souboj technologických firem s novináři a umělci.
Ve skutečnosti je složitější.
AI systémy mohou lidem výrazně zjednodušit přístup k informacím. Vydavatelé zase nemají automatické právo na to, aby obchodní model internetu z roku 2010 fungoval navždy.
Současně ale platí nepříjemná aritmetika: pokud systém potřebuje kvalitní články, knihy, fotografie nebo databáze, musí je nejdřív někdo vytvořit. A jejich vznik něco stojí.
Americký soud právě řekl, že desetiletí fungující očekávání návštěvnosti samo o sobě nemusí být právní dohodou.
Austrálie proto řeší další logický krok: Jestli stará nepsaná dohoda nestačí, má vzniknout nová psaná?
A kdo má vlastně říkat ano: AI firma před použitím obsahu, nebo vydavatel před jeho zákazem?
James zatím stojí vedle stolu a čeká na další pokyn.
Zítra lordovi noviny přečte znovu.
Pokud ovšem nějaké ještě vyjdou.
---
Autor provozuje AI web https://tahakomat.cz
