Článek
Na počátku byla nemocnice Motol
Pro mne a mou rodinu a pro mnoho mých přátel byla a doposud je Motolská nemocnice synonymem precizního přístupu k pacientovi. Synonymem pro skvělé lékaře a ještě skvělejší zdravotní sestry, které odvádějí tu největší práci. Každý den, každou noc. Vždy, když zdravotní stav mých dětí zvláště vyžadoval urychleně lékařskou pomoc, jeli jsme do Motola. Bydlíme v Praze, je to tedy samozřejmá volba. Ať už malého bolelo ouško - pak jedině ORL v Motole. Ať už našemu dítěti bylo třeba operovat kýlu -Motolská nemocnice byla jasná volba. Onkologie? Jedině v Motole. Kardiologie? Opět do Motola. Z mých zkušeností mohu Motolskou nemocnici jen doporučit. Měli jsme vždy štěstí, nebo je to samozřejmost? Lékaři přistupovali citlivě ke každému zdravotnímu problému, zabývali se jím podrobně a hledali veškeré možné cesty k uzdravení. Zdravotní sestry, zvláště na lůžkových odděleních, byly věčně dobře naladěné, alespoň jejich chování před samotnými pacienty se takto projevovalo. V zákulisí či sesterně zřejmě daly průchod únavě. Veškerý zdravotní personál o nás projevoval zájem, měli jsme pocit, že jsme jediní, kteří jsou nemocní. A to byla největší přednost. Neměli jsme nikdy pocit, že jsme méněcenní, vždy jsme si připadali jako VIP pacienti. Toto byl a je dar všech zdravotníků v Motole.
Kauza Motol - tajemství dlouhých chodeb a čekáren
Ano, přiznávám, byl jsem v šoku, když se začalo o kauze Motol hovořit. Podrobnosti zde nebudu zmiňovat, byly jich plné noviny a internet a nepřísluší mi se do toho vůbec vměšovat. Ale při poslední návštěvě v Motolské nemocnici jsem si všiml rozdílu v mém vnímání nejen lékařů a sester, ale i nemocničních prostor. Všímal jsem si odřených dveří, zničeného linolea na zemi na chodbách, starých popraskaných židlí v čekárnách, prasklých skel ve dveřích a dalších, ne zrovna lichotivých zařízení v nemocnici. A na mysl mi okamžitě vyvstanula myšlenka - kde jsou všechny peníze, které Motolská nemocnice získávala? Vždyť jedna židle v čekárně by se dala koupit už za tisíc korun. Linoleum na chodbách se může vyměnit za novou podlahovou krytinu, zde finančně jistě nákladnější investice, ale při částkách, které nemocnice získala v milionech korun - kde ty peníze jsou? V tu ránu jsem se zamyslel.
Úhel pohledu
Vnímám kontrasty při procházení nemocnice z jednoho oddělení na druhé, cesta vede přes hlavní halu, která žije švitořením pacientů, muž vede těhotnou ženu za ruku, naproti mně jde onkologicky nemocná pacientka s hlavou ovázanou šátkem, aby zakryla vypadané vlasy po chemoterapii, mnoho starých lidí belhá o holi a v hale je mnoho občerstvení a malých obchůdků, pacienti, zdravotní personál si dávají něco dobrého na zub. Je až s podivem, že nezaznamenávám nikde agresivní chování, nikdo se nerozčiluje, všichni si z mého úhlu pohledu vycházejí vstříc. Jakoby si chtěli ty chvíle, kdy je čeká lékařské vyšetření, operace, porod nebo už jdou domů, usnadnit, zpříjemnit. Vnímám kontrasty. Na jedné straně dlouhé chodby se zničeným starým linoleem, na druhé straně se otevřou vrzající staré dveře a za nimi super moderní přístroje a dýchá to na vás umělou inteligencí, kterou ovládají usměvavé sestřičky a lékaři jsou milí a družní. Vím. V mnoha nemocnicích je to možná stejné, ne-li lepší, možná horší. Já však zmiňuji nemocnici Motol, se kterou mám ty nejlepší zkušenosti. Mohu porovnávat. Zažil jsem i další nemocnice v jiných městech a bohužel se Motolské nemocnici nevyrovnala žádná z nich. Nejvíc vyčnívá péče zdravotnického personálu. Dokonce i zdravotní pomocný personál je milý. Pomocník ve zdravotnictví, sanitář, starší elegantní milý pán tlačí vozík s pacientem, který je zasmušilý, v županu, ze kterého mu kouká velká jizva na hrudi. Sanitář se snaží s pacientem mile komunikovat a zlepšovat mu náladu. Nedaří se mu to. Ale snaha je.
Na konci je stále nemocnice Motol
Ano. Stále stojí. Před lety zde nebylo ani metro. Teď se krásně do Motola dostanete podzemní dráhou. Luxusně, pohodlně, přímo k vstupu do nemocnice. Vždy jsem jezdil autem a měl jsem problém v areálu nemocnice zaparkovat. Teď již volím cestu metrem, které je i rychlejší, nemusím se zdržet někde v zácpě aut. Motolskou nemocnici vnímám ale jinak než před deseti, patnácti lety. Kauza Motol ovlivnila mé vnímání natolik, že již nejsem jen pacient. Jsem i člověk, který si uvědomuje, kolik lidí tuto nemocnici poškodilo, snad i okradlo. Nesoudím, nemohu, nevím nic. Informace z novin a internetu možná nejsou úplné. Ale dostačující k tomu, abych nebyl jen pacient. Je to zvláštní stav. Je vám zle a přitom vnímáte prostředí nemocnice jinak. Přál bych si, aby si nemocnice Motol zachovala i do budoucna své renomé.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Fakultn%C3%AD_nemocnice_v_Motole
https://cs.wikipedia.org/wiki/Kauza_Motol
