Článek
Proč obyčejní lidé vidí problémy dřív než politici?
Když zdraží potraviny, běžní lidé to pocítí okamžitě. Když se prodlouží čekací doby u lékaře, musí se s tím vypořádat sami. Politici ale často reagují se zpožděním – pokud vůbec. Jak je možné, že ti, kdo mají rozhodovat, vidí problémy později než ti, kteří jsou jejich rozhodnutími přímo ovlivněni?
Politici žijí v jiné realitě
Obyčejní lidé musí na změny reagovat hned. Přizpůsobují své výdaje, hledají alternativy, někdy i mění životní styl. Naproti tomu politici mají stabilní příjmy, služební vozy, nadstandardní zdravotní péči a informace dostávají zprostředkovaně. Než se k nim dostane skutečný obraz situace, může to trvat měsíce – pokud vůbec mají zájem ho vidět.
Odkládání problémů a politika krátkého horizontu
Politici se soustředí na krátkodobé cíle, zejména na to, jak vyhrát další volby. Nepříjemné reformy proto často odsouvají. Když už je problém neúnosný, místo řešení přichází hašení požáru.
Typickým příkladem je energetická krize. Odborníci varovali před závislostí na ruském plynu dlouhé roky, ale vlády jednaly až ve chvíli, kdy už nebylo na výběr. Podobně je to s inflací, rostoucím zadlužením nebo kolabujícím zdravotnictvím – běžní lidé cítí tlak okamžitě, politici často až v nejzazší chvíli.
Důsledky: Frustrace, populismus a rezignace
Dlouhodobé ignorování problémů vede k rostoucí nedůvěře ve vládnoucí elity. Lidé mají pocit, že „ti nahoře“ si žijí v jiném světě a nechápou jejich realitu. To nahrává populistům, kteří slibují okamžitá a radikální řešení, byť často nerealistická.
Na druhé straně část společnosti rezignuje a přestává se o politiku zajímat úplně. Klesající volební účast pak jen posiluje ty, kdo umějí nejlépe manipulovat s emocemi voličů.
Závěr
Politici by měli být spojnicí mezi občany a řešením problémů. Dokud ale budou realitu vnímat se zpožděním, budou lidé vždy o krok napřed – a vláda bude místo prevence jen chaoticky reagovat na krize, kterým se dalo předejít.
