Článek
Na led se jako rychlobruslař postavil teprve před zhruba čtyřmi lety. Ještě na začátku proto uvažoval spíš v delším horizontu a jeho cílem byly až olympijské hry v roce 2030. Vývoj byl ale mnohem rychlejší, než sám čekal. Mezi zkušenými soupeři se na ovále zorientoval překvapivě brzy a do Itálie už neodjížděl jen s ambicí být u toho. V hlavě měl i myšlenku na vítězství.
Premiérový olympijský start měl za sebou teprve devatenáctiletý rychlobruslař Metoděj Jílek, který už před závodem patřil na pětikilometrové trati mezi vážné medailové naděje. Závod se jel v Miláně a český reprezentant do něj vstupoval s respektem, ale bez zbytečného svazujícího očekávání.
Za sebou měl mimořádně povedenou sezonu. Na dlouhých tratích ovládl celkové hodnocení Světového poháru a na pětce se třikrát prosadil na stupně vítězů. Nejvýraznějším momentem byl prosincový triumf v norském Hamaru, který potvrdil jeho rostoucí formu. Přesto si Jílek před olympijským startem nepřipouštěl přehnaný tlak. Opakovaně zdůrazňoval, že své možnosti zná a že sám na sebe dokáže být přísnější než okolí. Jako hlavního favorita tehdy vnímal úřadujícího mistra světa, Nora Sandera Eitrema.
V samotném závodě sice Jílek za norským soupeřem zaostal o něco více než dvě sekundy, přesto jeho výkon rozhodně nezapadl. Časem 6:06,48 se průběžně zařadil na druhé místo a v cíli musel čekat, jak si povedou poslední soupeři. Ohrozit jeho pozici mohli už jen Francouz Loubineaud a Kanaďan Bloemen, kteří nastupovali do závěrečné jízdy pětikilometrového závodu.
