Článek
Slovenská modelka Andrea Verešová má důvod být na svou dceru hrdá. Vanessa, která letos dosáhla plnoletosti, si nese půvab po mamince, ale zároveň si jde tvrdě za svým. Sport ji provází od dětství a není to jen hezký doplněk rodinných fotek. Na Olympiádě mládeže v Koreji vyjela bronz a ukázala, že její ambice nejsou malé. A v osobním životě to vypadá, že našla někoho, s kým jí je jednoduše dobře.
Její rodiče, modelka a právník, se poznali před téměř dvaceti lety. Tehdy by je asi ani nenapadlo, jaký příběh se začne psát. Jejich vztah se rozvíjel postupně. Nejdřív si jen vyměnili čísla, pak přibyla setkání a až po čase přišlo uvědomění, že se vzájemně doplňují. Společný život korunovali svatbou na zámku, kde nechyběla slavnostní atmosféra ani dlouhá taneční noc. V té době už čekali první dítě. Vanessa přišla na svět po vyčerpávajícím porodu, ale její máma tehdy působila jako někdo, komu se změnil svět ze dne na den. O malé mluvila s něhou a nevzdalovala se od ní ani na okamžik.
Když Vanessa trochu povyrostla, bylo jasné, že sport bude hrát v jejím životě velkou roli. Zpočátku stála na lyžích stejně jistě jako rodiče, později ale zjistila, že ji mnohem víc přitahuje snowboard. Bavilo ji prostředí, lidé kolem a pocit volnosti, který na prkně našla. K tomu přidala gymnastiku, atletiku a tréninky na trampolíně. Rodiče z ní měli radost, i když máma přiznávala, že obavy z náročných skoků a pádu jen tak neodloží. Když jednou viděla výšku skoku na mistrovství světa, o kterém dcera mluvila s lehkostí, prý dva dny skoro nepromluvila.
A obavy byly na místě. Vanessa si později zlomila kotník, což vypadalo jako zásadní komplikace pro další sezony. Přesto se nevzdala. Když se blížila Olympiáda mládeže, její start visel na vlásku, ale nakonec odjela. A stálo to za to. V lednu 2024 přivezla domů bronz ze slopestylu a dokázala, že její odhodlání je silnější než překážky. Tehdy mluvila s překvapením i radostí, jako by se do sportu symbolicky vrátila po dlouhém období nejistoty.
Dnes už je plnoletá, působí sebejistě a kromě sportu a školy má i něco, o čem dříve mluvila jen velmi opatrně. Na jedné společenské akci prozradila, že už není sama. Její tváře při té větě zrůžověly a bylo cítit, že jde o něco nového a zatím křehkého. Říká, že jsou spolu zhruba měsíc, a i když tomu zatím neříká vztah, cítí, že je jí s dotyčným dobře.
Protože se blíží Valentýn, padla i otázka na ideální rande. Vanessa si na tom zakládá jinak než mnozí vrstevníci. Pro ni není důležité místo, ale pocit. Chce být s někým, na koho se těší. Líbí se jí představa pikniku, ale klíčové je něco jiného. Chemie, radost, lehkost. Pocit, že se vedle toho člověka může nadechnout bez napětí. A když to říká, je v tom stejně upřímná jako ve svém sportu.
Za sebou má medaile, ocenění i zlatý úspěch z evropského festivalu mládeže. Ale možná teprve teď začíná poznávat kapitoly života, které se nesbírají na stupních vítězů. A působí to, jako by jí to všechno velmi slušelo.
