Článek
Snažím se poslouchat novou hudbu, vždycky si dám jointa, hodím se do rozpoložení, kdy jsem schopen to přijímat. Na youtube je spousta mixů aktuální hudby, vybral jsem si tentokrát mix toho nejlepšího z indie rocku z letošního roku. No, abych to shrnul, poslouchat se to dá. Občas tam jsou i zajímavější věci, který si uložíš do svého mixu hned vedle Ilony Csakové, protože hit z roku 1998 ti připomíná pubertu. To trapný období, kdy si hledáš místo ve směčce, kdy nevíš, kam patříš, střídáš názory, chceš zapadnout. Slyším Csákovou a vzpomenu si na ten rok. Tábor v Krkonoších, je ti 13 a seš totální tele, plnou hlavu MS ve Francii, Zidana, nohejbalu, ale hlavně plnou hlavu ženských. Jenže jen ve vlastní fantazii, já patřil do kategorie třídní/táborový šašek, s těma se nechodí. Chceš být stejný macho, jako ten největší frajer z tábora, ale skončíš v kategorii vtipnej. Kategorii vtipnej člověk ocení o pár let později, machům začíná růst pupek, tobě sice taky, ale seš vtipnej, máš bod navíc, možná sbalíš bývalou táborovou hvězdu, co na tom, že má už dvě děti, pupek skoro jako ty. Ale ten pocit, když potom od ní utíkáš, protože se manžel macho s pupkem vrátil z noční dřív protože náhodou jedou ráno k tetě do Borohrádku. Já začal u hudby a skončil někde jinde. Proto mám hudbu rád, vyvolává emoce, vzpomínky, ať už dobrý nebo špatný. Každou svoji známost a bývalé manželství mám spojený s konkrétní písničkou. Nikdy nezapomenu na svojí první, Romanu. Při vzpomínce na ni se mi vybaví Beatles I Want to Hold Your Hand. Vždycky, když to slyším, vzpomenu si na určitou bezstarostnost a pocit, že tohle potrvá věčně. Chyba lávky, ale to člověk zjistí sám. Chceš aspoň ještě jednou zažít ten pocit, kdy si k někomu přiřadíš hudbu a i když ten pocit nepotrvá věčně a přijde všednost, vždycky si tu hudbu vytáhneš někde z nitra. Je ti v ten moment dobře.
Je to o lásce.
