Článek
Podíval jsem se do kalendáře, za pár dní mi bude 39. Dokuřuji jointa, aspoň ten dokáže zmírnit následky rekapitulace dosavadního života. Rekapitulace je důležitá, člověk ji podle mě potřebuje aby věděl, co už definitivně zkurvil a co může dosrat úplně. Krize středního věku je pro to ideální období. Blížíš se k tomu věku kdy pro tebe byl ve dvaceti každý odepsaný, magická hranice. A jak se tam blížíš tak zjistíš že tvůj od dvacet let mladší kolega neví kdo to byl Hašek, co je ježek v kleci nebo který z Rychlých šípů říkal himbajs. Najednou si přijdeš strašně starej, jako naši fotři když jsme je učili s počítačema nebo poučovali o správném nabíjení telefonů aby se nesnižovala vitální kapacita baterie. Nebo když si učil matku s telefonem, dělal si jí návod na video, potom babičce návod na mobil, protože to bylo úmorný snažení. Jak ti přišlo že už nedrží krok s dobou, totální odepsání.
Dostal jsem proto nápad, zaznamenat těch 373 dní cesty do neprobádaných vod středního věku, a pokud se v tom někdo aspoň trochu najde, budu jen rád. A pokud se ti milý čtenáři, můj pokus nelíbí, přijď zasmradit, rozdat pár hejtů, co si budeme povídat. Děláme to všichni.
