Článek
Prosinec se přehoupl do druhé poloviny a dnešní ranní titulky hlásí: Česko na hranici epidemie respiračních onemocnění. Ach jo. A proč to jako společnost necháme vždycky dojít až tak daleko, až k té hranici, nebo dokonce za ní? V dnešní době moderní a alternativní medicíny, která je dostupná každému z nás. V dnešní době propagace zdravého životního stylu.
Co s tím…
Každý z nás má na výběr z několika možností. Nebudeme si nic nalhávat, tyto možnosti jsou zároveň i témata, která rozdělují naši společnost.
Očkování
Všichni víme, že jako prevence proti některým respiračním virovým onemocněním, jako je např. chřipka nebo covid-19, existují vakcíny. A všichni jsme poučení, že i vakcíny, stejně jako léky, mohou mít nežádoucí účinky. Všeobecně však studie říkají, že pozitiva převažují negativa. Nikdo nikomu nezaručí, že neonemocní, nebude mít těžký průběh, nebude mít alergickou reakci na vakcínu. Fakt je, že i očkovaný jedinec se může nakazit, může mít lehčí průběh, anebo také ne, a jisté také je, že je stejně infekční jako neočkovaný. Fakt také je, že spoustě lidí vakcinace vyhovuje a pomohla. Kdo chce a může, tak se očkuje. Kdo se neočkuje, tak k tomu má své důvody, ať už jsou to kontraindikace, nebo názory. Je to svobodné rozhodnutí každého z nás a nemusí nás to dělit do dvou, nebo více táborů.
Vitamíny
Ano, můžeme si navýšit běžné vitamíny podporující náš imunitní systém. Patří sem např. vitamín C, D a v lékárně je nabídka komplexních vitamínových preparátů k posílení imunity také bohatá. Ale nic se nemá přehánět. Můžeme také jíst více ovoce, zeleniny, více česneku a cibule, otužovat se, pak ještě existují různé bylinky. Metod, jak posílit imunitu, je spousty.
Prevence
Tak ta zahrnuje samozřejmě ty dva předchozí body, ale ještě bych ráda zmínila mytí rukou a hygienu vůbec. Mytí rukou je velmi důležité, jelikož samozřejmě rukama saháme na vše kolem sebe co má na svém povrchu všelijaké viry i bakterie. Rukama si ale také věčně saháme do obličeje, někdo si promne oči, při jídle si někdo olízne prsty apod., a to jsou všechno pro viry příležitosti jak nám vniknout do těla, takže bychom si ty naše ruce měli udržovat čisté. Ještě zmíním, jelikož spousta lidí propadá představě, že stačí antibakteriální gel nebo ubrousky. No, tak jako nouzové řešení lepší něco než-li nic. Ale pokud ten antibakteriální gel, ubrousek nebo roztok není také virucidní, tak sice ničí bakterie, ale na ničení virů není „stavěný“. Někdo se třeba chrání rouškou nebo respirátorem na frekventovaných místech nebo nemocnicích. Na druhé straně je spousta odpůrců roušek a tak tu zase máme téma rozdělující společnost. Logicky vzato, kdyby ty roušky byly k ničemu, tak je nenosí ani lékaři na infekčním oddělení, že. No, ale každého věc.
Včasná léčba
Samozřejmě, že tím nemyslím abychom se cpali analgetiky a antipyretiky při sebemenší bolesti hlavy nebo svrbění v nose. To určitě ne. Je však spousta přírodních produktů, které nám pomohou zamezit množení viru na našich sliznicích. Když to tomu viru znepříjemníme, tak se nebude tolik množit a my při troše štěstí vyvázneme s lehkým průběhem. Je to však zase individuální, někomu pomůže čaj s medem, jinému tea tree olej nebo esenciální olej z borovice do aromalampy či difuséru, někomu horká koupel, jiný zase konzumuje česnek a cibuli s medem nebo kloktá solný roztok, někdo inhaluje Vincentku. Hlavní je zachovat klid a mít nohy v teple.
Věděli jste, že když nám prochladnou nohy, tak se na našich sliznicích vytvoří skvělé podmínky pro množení virů. No a když se nám tam ty viry začnou množit, tak vznikne onemocnění z nachlazení, neboli viróza. Ono totiž vlastně žádné „nachlazení“ neexistuje. Viry jsou všude kolem nás, nelze před nimi utéct nebo se schovat a ty viry nezmizí, takže jakmile mají příležitost, tak se nám na těch sliznicích začnou množit.
Izolace
Pokud víme, že máme virózu, chřipku, covid, zkrátka, že jsme infekční, tak bychom se měli stranit kolektivů. Absolutně logická záležitost. Nikdo nechceme být nemocný a ruku na srdce, také vás naštve, když se nakazíte třeba od nějakého kolegy v práci, že? Už ve školce děti učíme: „nedělej druhému, co by se tobě samotnému nelíbilo“, ale ono to není tak jednoduché. Pokud máme horečku a těžší průběh, tak je asi na místě a v našem vlastním zájmu ležet, léčit a brzy uzdravit. Přecházení jen prodlužuje naše utrpení. Někdy je lépe jeden nebo dva dny zůstat doma, nežli pak trpět dva nebo i tři týdny.
Mám pochopení pro…
Mám pochopení pro lidi, kteří i s příznaky musí do práce, jelikož kdyby nešli, mohli by o tu práci přijít nebo by se jim ztenčila výplata natolik, že by nemuseli utáhnout následující měsíc. To samé pochopení mám pro pracující rodiče bez možnosti nárazového hlídání, kteří jsou vlastně nuceni poslat infekční dítě do školy nebo do školky. V takovém případě jsou však způsoby, jak do svého okolí naklást co nejméně té infekčnosti, tedy nakazit co nejméně lidí kolem a nejlépe nikoho.
Když jsem infekční dospělí, nebo starší dítě a musíme mezi lidi, tak držíme dostatečný odstup, nepodáváme ruce, nekašleme bez zakrytí úst, po vysmrkání si umyjeme ruce, nefuníme do vzduchu své „bubáky“, vezmeme si roušku - pokud v ní mohu dýchat, apod. V případě malých dětí je to těžké, neboť tyto návyky si teprve osvojují a je třeba jim je neustále připomínat.
Nutno podotknout, že dítě s horečkou opravdu ve školce nebo škole nemá co dělat. Mělo by být vyšetřeno pediatrem, který doporučí postup léčby.
Pro co pochopení nemám a vidím to jako hlavní příčinu enormního šíření virů?
Je to bezohlednost, lhostejnost, egoismus a arogance.
Opravdu nemohu mít pochopení pro ty, kterým je úplně jedno, že někoho nakazí. Pro ty, kteří jsou si vědomi své infekčnosti a vesele ji předávají všude, kde mohou pěkně podle motta: „když já, tak ty taky“.
Nemám pochopení pro ty, kteří říkají: „nejsem nemocný, jsem jen nachlazený“, nebo „nejsem infekční, mám jen rýmičku“. Rýma…no to je také věčné téma. Samozřejmě ta alergická infekční není, ale ta z „nachlazení“, tak ta ano. Všimli jste si, že když začínáme mít rýmu, tak je taková vodnatá? To se naše sliznice brání množení viru a snaží se ho vyhnat, a taková fáze už je infekční. Hlen pak houstne a při troše štěstí zůstane průhledný nebo bílý, ale infekční je stále. Když to štěstí nemáme, tak nám zezelená, a to znamená, že máme ten zánět horních cest dýchacích. Což je již bakteriální záležitost a mimochodem je také infekční. Máme-li štěstí, tak zánět zůstane jen v těch horních dýchacích cestách a nesesedne nám na ty dolní. Pak už se jedná o bronchitidy a v horším případě třeba i zápaly plic. A kdo byl pachatel na začátku? Vir.
Nemám pochopení pro lidi, kteří v supermarketu vytáhnout zmuchlaný látkový kapesník, pěkně ho vytřepou, vysmrkají se, prošťourají nos prsty přičemž nezapomenou kritickým pohledem zhodnotit obsah na prstu, prst utřou do toho kapesníku, kapesník zase zmuchlají a strčí do kapsy. No a pak těma rukama omačkávají pečivo nebo ovoce. A když už omačkali skoro celou přepravku, tak si vyberou pár kousků a nebo také ne a jdou dál osahávat všechno možné. No, a pak dobrou chuť.
Nemám pochopení pro lidi, kteří kašlou na všechny strany bez zakrytí úst, a ani pro ty, kteří nedodržují dostatečný odstup nebo dokonce na člověka sahají, když vědí, že jsou infekční.
A pak ještě nemám pochopení pro rodiče infekčních dítek, kteří z jakéhokoliv důvodu nechodí do práce a i přesto dají infekční dítě do školky nebo školy a ještě si dovolí seřvat učitelku takříkajíc na dvě doby, že si dovolila je požádat, aby si dítko nechali doma jelikož má teplotu i příznaky a je evidentní, že je nemocné. No, lidé jsou různí.
Pro jednoho rýmička, pro druhého katastrofa
A přesně tak to je. Existuje nepřeberné množství virů. Každý z nás jsme originál a každý z nás snáší viry po svém. Zatímco jeden má opravdu lehký průběh, druhý může skončit na hranici života a smrti. Nejde o rozdělení na slabé a silné jedince, to ne. Jeden může lehce snášet třeba rhinoviry, ale např. adenoviry pro něj mohou mít velmi těžký a vysilující průběh. Jiný to může mít právě naopak, adenoviry zvládne s přehledem, ale rhinoviry pro něj budou těžké. Záměrně jsem použila srovnání běžných virů. Adenoviry způsobují střevní virózy, zatímco rhinoviry třeba tu rýmu.
Věděli jste například, že některé viry mohou vyústit v závažná onemocnění?
Jeden případ za všechny, a snad nejznámější:
Guillain-Barrého syndrom, onemocnění charakterizované progresivní svalovou slabostí, způsobené autoimunitním zánětem. Jde o autoimunitní proces spuštěný spontánně či vyprovokovaný onemocněním, kdy imunitní systém napadá části těla. Kolem dvou třetin případů je spojeno s předcházející virovou či bakteriální infekcí gastrointestinálního či respiračního systému, obvykle s odstupem jednoho či dvou týdnů. Původcem může být bakterie Campylobacter jejuni, ale také virus chřipky, cytomegalovirus, virus Epstein-Barrové, a nyní je spojováno také s covidem-19. Raritně je zmiňováno v souvislosti s vakcinací (zejm. proti vzteklině a chřipce) nebo pooperačních či úrazových stavech.
Můžete mít desetkrát jednu a tu samou respirační virovou infekci, a když ji chytnete po jedenácté, tak může zanechat pořádnou spoušť. Tak jako se vyvíjí a přizpůsobuje lidstvo samotné, tak se i viry neustále přizpůsobují a mutují a snaží se přežít. Třeba vir chřipky je každý rok trošičku jiný, stejné je to s covidem-19 a u většiny jiných virů je to stejné. Prostě tu jsou, nezmizí, nedají se vyhladit ani očkováním, ani kolektivní imunitou, a my lidé se s nimi musíme naučit žít. Což bychom i zvládli, kdyby mezi námi bylo alespoň o trošku více zodpovědnosti.
Vir, ať už jakýkoliv, může v našich tělech spustit různé procesy. A věřte mi, vím o čem mluvím. Mám totiž synka u kterého právě vir spustil absolutně neočekávanou reakci a ze zdravého chlapce se stal bojovník za lepší zítřky. Nemá žádné děděné dispozice, má však nově vzniklé odchylky v mitochondriální DNA. Většinou se onemocnění vázaná na tyto odchylky projevují v prvních týdnech, měsících života, ale stane se, že se projeví i v průběhu života a nebývá raritou, že projevům předcházela virová infekce, která se stala spouštěčem. Možná nebýt té osudné virové infekce, tak by se to třeba ani nemuselo nijak projevit, nebo mohlo později a nebo třeba až ve stáří, což by se už přisuzovalo stařeckým neduhům. Třeba, třeba, třeba… Prostě to tak je. Ano, můj syn je vzácný. Jeho příběh si můžete přečíst na: https://alexikbojovnik.blogspot.com/
Ale kdo z nás si může být jistý, že se nestane vzácným, když je všeobecně známo, že ty genetické mickro-odchylky máme vlastně už asi všichni.
Zvláštní, že.
Závěrem
Ano, je to vzácné a rozhodně to není důvod nějak zveličovat virové infekce, či jakýmkoliv způsobem vycházet z toho našeho jednoho případu a ani by to nemělo budit nadměrné strachy z virových infekcí obecně. To, co se přihodilo nám je opravdu velmi, velmi vzácné. Takže lidi, nenechme se srazit virovou sezónou, buďme na sebe hodní a k sobě navzájem ohleduplní.
Protože viry tu byly, jsou a budou, a my se s nimi zkrátka musíme sžít.
Opatrujte se a děkuji za to, že jste dočetli až sem.
S přáním všeho dobrého Alice 🍀
