Článek
V muzeu Louvre se nachází největší poklady Francie. Jde o díla Leonarda Da Viniho, Théodora Géricaulta nebo Paola Veroneseho, ale také je zde vystaven Chamurappiho zákoník ze starého Babylónu a ještě starší artefakty ze starého Egypta. Člověk by si řekl, že míra zabezpečení takových pokladů bude jako ze špionážního filmu a ochránci pokladů využívají nejmodernější zabezpečení ve spojení se systémy včasného varování při pokusech o krádež.
V tomto přesvědčení zřejmě žili i samotní Francouzi, kteří nyní nechápou zjištění auditu po říjnové loupeži francouzských korunovačních klenotů z doby Napoleona Bonaparta. Muzeum podcenilo úplně vše a mimo jiné se ukazuje, že bezpečnostní systém a CCTV kamery v Louvru byly již od roku 2014 přístupné zvenčí a chránilo je heslo „Louvre“. Bezpečnostní systém od firmy Thales chránilo heslo „Thales“ a hackeři, vtipálci nebo i zločinci tak měli naprostý přehled o aktivitách v muzeu, mimo jiné také mohli kamery vyřadit na dálku bez větších obtíží.
Co je ale do očí bijící, je fakt, že na tato hesla upozornil audit již v roce 2014 a Francouzi je od té doby nezměnili. Pokud by tedy útočníkům nedošlo, že ochránci pokladů v muzeu mohou být takto lehkovážní, mohli si hesla ve staré zprávě z roku 2014 dokonce i dohledat a vyzkoušet je na přesně vyjmenovaných IP adresách dostupných vzdáleně. Klíče k bezpečnosti muzea tak 11 let visely všem na očích a byly dohledatelné na internetu.
Windows 2000 a totální selhání bezpečnosti po francouzsku
Výše uvedenými hesly ke klíčovým systémům v muzeu přehled nepochopitelných bezpečnostních selhání teprve začíná. Citlivá data se v muzeu ukládala na počítači se systémem Windows 2000, který již přes 15 let není společností Microsoft chráněn proti napadení. Je pak nasnadě, že zrovna ona jedna klíčová bezpečnostní kamera, skrze jejíž přenos mohla bezpečnostní služba muzea během říjnové loupeže zpozorovat, že lupiči stoupají za bílého dne zvenku do druhého patra po žebříku, byla otočena nesprávným směrem. Nikomu ale nebylo divné, že kamera míří do zdi.
Úsměvné jsou pak komentáře ředitelky muzea Louvre Laurence des Carseové a předsedy Nejvyššího účetního dvora Francie, Pierra Moscoviciho. Oba funkcionáři loupež a bezpečnostní selhání okomentovali, mírně řečeno, s tradičně francouzským odstupem.
„Navzdory našemu úsilí, navzdory naší každodenní tvrdé práci, jsme selhali.“ sdělila ke krádeži francouzských korunovačních klenotů ředitelka des Carseová. Vzhledem k výše uvedeným selháním jsou slova o úsilí a tvrdé práci poměrně nedostatečná. Aby toho nebylo málo, při slyšení před francouzským parlamentem des Carseová dodala „Slabiny ochrany našeho perimetru jsou známé a identifikované.“
Pierre Moscovici, který odpovídá za rozpočet muzea i audit po loupeži a předsedá francouzskému Nejvyššímu účetnímu dvoru, se ale po vzoru des Carseové uchýlil k podobným komentářům. K 11 let dostupným kódům k bezpečnostním systémům Moscovici sdělil „Úřady si nyní uvědomují, že tyto poplašné zvony již dříve zvonily na poplach.“ Když se pak Moscoviciho novináři ptali, zda vyvodí z bezprecedentního selhání i osobní odpovědnost, sdělil suše „Krádež korunovačních klenotů byla bezpochyby ohlušujícím poplachem, toto tempo modernizace bezpečnosti je daleko od dostačujícího,“ a dodal, že plánuje dohlédnout na dokončení modernizace ochranných systémů a posílení bezpečnosti tak, aby byl nový systém zaveden v roce 2032, tedy za zhruba sedm let.
Ani krádež korunovačních klenotů za bílého dne tak zřejmě nedokázala rozhýbat pověstnou francouzskou byrokracii nebo připravit o místo funkcionáře, kteří za potupný incident nesou přímou odpovědnost. Laurence des Carseová po krádeži klenotů nabídla svou rezignaci francouzské ministryni kultury, ale ta jí odmítla a potvrdit tak její pokračování v čele věhlasné instituce. Prezident Emmanuel Macron pak ředitelku Louvru vyzval, aby ve funkci pokračovala, ze svých chyb se poučila a dokončila plánovanou modernizaci bezpečnosti podle plánu, tedy za výše uvedených sedm let.
Do dnešního dne nebyl propuštěn jediný zaměstnanec pařížského muzea a ředitelka i vedoucí bezpečnosti stále působí na svých postech. Politici selhání vyhodnotili jako institucionální, nikoli personální problém a všichni, kteří se na dekádě lehkovážnosti podíleli, působí v Louvru dál.
