Článek
Na klesající porodnost upozorňují politici napříč ideologickými směry a zatímco levicově ladění poslanci akcentují klimatickou úzkost a emancipaci, osobnosti klonící se k pravici uvádí jako důvod nízké porodnosti rozpad tradiční rodiny. Obě skupiny se ale mýlí, což prokazuje podobná míra porodnosti ve špinavých i čistých zemích, například v Dánsku a Číně. Trend snižující se porodnosti je přítomný i ve Spojených státech, Ruské federaci nebo Indii. Pravý důvod tohoto fenoménu tak leží jinde a jen těžko se v blízké budoucnosti změní, protože se změnil i svět, ve kterém žijeme. Kdybych dnes žila v Rusku, Polsku nebo Maďarsku, byla bych ve svých jednadvaceti letech ideální kandidátkou na několikanásobnou matku. Přesně tak si ženu mého typu tamní státníci představují a vábili by mne do sítí lákavé státní podpory. Ale za jakou cenu?
Indie, Rusko a Dánsko. Tři odlišné světy, stejný fenomén
Pohled na počet dětí připadající na jednu ženu ve věku 19 až 40 let v Rusku, Indii, ale i v Dánsku nabízí stejné charakteristiky, ačkoli jde o vzdálené a zcela odlišné státy. V největším městě Indie, Dílí, mají ženy v průměru 1,2 dítěte a podobný je stav i v Bombaji nebo Kalkatě. Ženy žijící na venkově tradičně plodí více dětí a Indie není výjimkou, maximum 2,8 dítěte na ženu připadá na chudou a zemědělskou oblast Bihár. Stejný trend existuje i v Dánsku, kde ženy vychovávají v průměru 1,5 dítěte a opět, v Kodani se číslo snižuje, zatímco Dánky žijící na venkově mají až 1,8 dítěte v průměru. A mohla bych zmínit i Rusko, které zápasí s upadající porodností poměrně extrémně a Vladimir Putin vyzývá Rusky k plození až 8 dětí na ženu. A výsledek? Porodnost se snižuje a tamní ženy vychovávají v průměru 1,5 dítěte, čímž Rusové vymírají i navzdory Putinovu enormnímu úsilí.
Jen těžko bych hledala vyspělou a relativně bohatou zemi, kde porodnost přesahuje oněch magických 2,1 dítěte na ženu, což udržuje populační růst a zdravou genetickou diverzitu. Ani v Číně, Japonsku, Jižní Koreji, Brazílii, Kanadě nebo ve Velké Británii nejsou ženy ochotné plodit více než dva potomky v průměru a kromě Afriky se tento trend přenáší i do zemí Blízkého východu a Střední Asie.
Pobídky nefungují. Ženy chtějí vlastní život a svobodu
Jako studentka vysoké školy mám ráda statistiky a grafy. Podívala jsem se proto do minulosti a nalezla poněkud zajímavou korelaci mezi aktivním pracovním životem a porodností žen napříč státy i kontinenty. Začnu v Indii, kde počet dětí na jednu ženu dosahoval v 70. letech 20. století úrovně 5,9 až 6,1 dítěte a právě díky této neobyčejně vysoké porodnosti je dnes Indie zemí s nejpočetnější populací světa. V době před 50 lety ale pracovaly pouze dvě ženy z deseti v produktivním věku a jejich dosažené vzdělání neodpovídalo dnešním trendům. Jen 40 % žen mělo tehdy vystudováno alespoň 9 tříd základní školy. Stejná byla i situaci v Rusku, kde ženy v tomto období rodily průměrně 2,6 dětí a Dánky taktéž rodily více, konkrétně 2,3 dítěte na ženu.
Překvapivý je ale pohled na vzdělanost žen v uvedených zemích. Jakmile se ženy a dívky více vzdělávaly a uplatňovaly své schopnosti na pracovním trhu, rodily méně a méně, čímž postupně klesal i průměrný počet dětí na ženy nezávisle v Indii, Rusku i Dánsku k dnešním úrovním. Důvodem nízké porodnosti jsou tedy vzdělané, pracovně aktivní a soběstačné ženy, nikoli nedostatečná podpora mladých rodin nebo rozpad tradičních hodnot. V Rusku, které se „tradičními hodnotami“ pyšní je situace úplně stejná jako v Dánsku, České republice nebo v Maďarsku. Milionové pobídky mladým rodičkám nebo zákazy potratů situaci nezvrátily, jen voličky popudily a způsobily četné tragédie těm, které lékařský zásah nutně potřebovaly.
Porody nezvýšil Putin, nezvládne to ani Okamura nebo Orbán
Na základě výše uvedených dat a zcela prokazatelného trendu v rozličných státech světa je nutné opustit i přítomné paradigma, že se někdy k vysokým číslům porodnosti opět vrátíme. Nestane se to a důvodů je hned několik. Svobodné ženy, které mají volební právo teprve několik desítek let a patriarchální systém se odbourává teprve několik dekád, opustily roli ploditelek a strážkyň domova na úkor sebenaplnění a kariérních úspěchů. Tomu odpovídají i trendy v mladé generaci, kde lidé raději žijí sami a realizují své sny, než aby rychle zakládali rodiny i kvůli často neadekvátní finanční situaci a riziku zadlužení či ztráty svobody.
Omezení potratů v Polsku doprovázené státní podporou mladých rodin nezafungovalo, porodnost se v zemi konstantně snižuje. Putinovy pobídky mladým Ruskám taktéž nefungují, porodnost se i navzdory enormní podpoře státu snižuje. Selhal také Viktor Orbán se svým apelem na tradiční hodnoty, který měl ženy inspirovat k návratu do role ploditelek nové generace pro Maďarsko, ale nestalo se tak, porodnost se i v Maďarsku snižuje.
Stále mne tak fascinuje, jak se z klesajícího počtu dětí na ženu stává politické téma. Andrej Babiš viní odcházející vládu z toho, že zničila budoucnost tím, že nezajistila vyšší porodnost. I v Maďarsku se stále najdou voliči, kteří Orbánovi skutečně věří, že porodnost navýší, ačkoli tomu čísla vůbec neodpovídají.
Ženy si jednoduše postavily hlavu v Indii, Rusku, Maďarsku i Dánsku a politici s tím nezmůžou nic, musí se novému stavu maximálně přizpůsobit a přestat si z mladých žen dělat užitečnou výmluvu pro vlastní selhání.
