Článek
Birminghamští popeláři protestují za lepší pracovní podmínky a navýšení platů v souvislosti s rostoucími životními náklady a inflací. Již více než měsíc probíhá částečná stávka a od 11. března došlo k úplnému zastavení odvozu odpadů. Událost je důkazem přehlížení nezbytných, ale často podhodnocených profesí. Stávky nezbytných zaměstnanců poté vedou k ochromení základních služeb, bez kterých si dnes život neumíme představit.
Birminghamští popeláři ale nejsou jediní, kdo dovedl vlády až na okraj krize a situaci musely řešit armády i krizové štáby. Je tak třeba myslet i na první pohled neviditelné skupiny a společenský nevábná povolání. Právě ta jsou často klíčová pro chod služeb a života na úrovni, na jakou jsme zvyklí.
Mizerné platy zajistily tisíce tun odpadu v ulicích
Plat popeláře se v Birminghamu blíží minimální mzdě a za náročnou a nevábnou práci získají v průměru 21 až 22 tisíc liber ročně před zdaněním. Při zahrnutí základních nákladů a bydlení v 1kk v té nejhorší čtvrti ale roční náklady dosáhnou částky přes 18 tisíc liber, což odpovídá vyšším nákladům, než příjmu, který pracovníci získají za svou práci.
Přirozeně se tak rozhodli za své pracovní podmínky bojovat a 11. března 2025 vstoupili birminghamští popeláři do stávky. Městská rada chce zrušit pozici úředníka pro dozor nad odpadovým hospodářstvím a zhruba 150 pracovních míst ve službách, které odpad svážejí. To dopadne na objem práce zbylých pracovníků a navíc nebyl popelářům proti navyšujícímu se objemu práce nabídnut adekvátní kompenzační bonus.
Zatímco město požadavky popelářů odmítá, ministr zdravotnictví Wes Streeting si stěžoval, že se stávka již dávno vymkla kontrole a přerostla v závažnou zdravotní krizi. Popeláři ale argumentují tím, že žádný z jejich požadavků nebyl městem ani zvážen a dosud nebylo vyjasněno, jak Birmingham přistoupí k navýšení platů a zachování pracovních pozic.
Město zatím během jednání zaplavilo 17 000 tun odpadu, který láká hlodavce a v souvislosti také působí nevábně na kvalitu ovzduší. Problém má nyní vyřešit britská armáda, která má podle vládních činitelů poskytnout pouhou logistickou podporu. Není ale jasné, komu budou podporu poskytovat, protože logistika je zcela zastavena právě díky probíhající stávce. Chybí nejen popeláři samotní, ale i řidiči, dispečeři a technici údržby vozů.
Jak závažné jsou důsledky podhodnocených pracovníků, ukázaly ale i další případy v Evropě a České republice.
Podhodnocení pracovníci na letišti upoutali pozornost světa
Také na britském letišti Gatwick v Londýně nyní probíhá stávka. Pracovníci odbavování zavazadel a letoví dispečeři protestují proti nuceným a neplaceným přesčasům. V tomto případě šlo o pouhých 100 zaměstnanců společnosti Red Handling, ale i zde musely aerolinky odklonit více než 50 letů denně a ztráty šly do milionů liber.
Němečtí zaměstnanci byli ještě radikálnější. V březnu roku 2025 bylo kvůli probíhající stávce odstaveno celkem 24 letišť v Německu a letecká doprava do země byla zcela ochromena. Důvodem byly opět nucené přesčasy, lepší mzdy za směnný provoz a dokonce zaměstnanci zmínili i požadavek na volitelnou 20 minutovou přestávku během 12 hodinové směny - dosud mají jen 30 minut na oběd a pokud čas přetáhnou, hrozí jim pokuty a odpočty z jejich už tak nízké mzdy.
Napříč Evropou se tak bouří zejména ti na první pohled neviditelní a často podhodnocení zaměstnanci, na kterých ale závisí doprava, základní služby a pro nás úplně běžné věci, například že nám někdo pravidelně vyveze popelnici. Tito zaměstnanci právě kvůli nízkým mzdám a nevábné práci nemohou získat pozornost autorit a vlád jinak, než ochromením života druhých, což je jim často vyčítáno. Je ale nutné zmínit, že pracovní podmínky britských popelářů nebo německých letištních dělníků by zřejmě nebyla ochotná vykonávat ani velká část Čechů a Češek.
V České republice živoří kuchařky i soudní zapisovatelky
V nedávné době média informovala o pracovních podmínkách školních kuchařek nebo soudních asistentek a zapisovatelek. Tyto pozice také trpí nedostatečnou pozorností a platovým podhodnocením. S příjmy, které od státu získají, stěží vyžijí. Na těchto zaměstnancích přitom závisí školy i soudní systém - obě sféry se dlouhodobě opírají o podhodnocený pomocný personál a trpí nedostatkem zájmu o tyto pozice.
V České republice ale není zvykem stávkovat, alespoň zatím. Nedokázala bych si ale představit několik desítek let trávit ve školní jídelně a ,,vypracovat se“ až na 6. platovou třídu s platem 28 000 Kč hrubého, ze kterého nedokážu uživit ani sebe, natož rodinu. Jako soudní zapisovatelka nebo asistentka bych na tom nebyla lépe, se sazbou 130 Kč za hodinu a platem 23 000 hrubého nelze očekávat zájem nových zaměstnanců a loayalitu těch stávajících.
Stát by tak měl myslet na tyto podhodnocené pozice dříve, než si samotní pracovníci uvědomí svou moc a začnou své nezbytnosti využívat v boji za lepší pracovní podmínky. Situace mnoha profesí v České republice je totiž podobná popelářům v Birminghamu a z textu výše je zřejmé, kdo bude mít v případě boje za lepší podmínky navrch. Přitom je zřejmé, že situace není dlouhodobě udržitelná a má matka mne vždy vedla k uvažování ,,řesit problém dříve než vznikne“, z čehož by si měly vzít příklad i vlády četných států v Evropě, Českou republiku nevyjímaje.
