Cyril Höschl: titán medicíny zemřel, jeho odkaz ale žije skrze statisíce pacientů dál

Psychiatrem se stal Cyril Höschl omylem, i tak ale dokázal obor změnit navždy a přinesl do České republiky zahraniční inovace i moderní přístup k léčbě duševních chorob. Nezůstal ale jen u psychiatrie, zasadil se o reformu učebních postupů na 3. fakultě Univerzity Karlovy a i díky jeho angažmá je dnes fakulta ceněná pro osobní přístup ke studentům a zavedla několik unikátních učebních postupů po vzoru prestižních zahraničních univerzit, zejména Harvardovy univerzity v USA.

Mladí medici tak s pacienty přijdou do kontaktu již první rok a základní předměty jsou vyučovány společně s těmi klinickými a praxí. Díky této kombinaci má student vhled do souvislostí s praxí a lépe chápe nutnost pochopení dříve pouze „našprtaných“ předmětů jakými jsou v medicíně chemie, biologie nebo matematika. Fakulta také uplatňuje přístup takzvané učení na základě problému - studenti diskutují konkrétní případy a uplatňují znalosti na reálných situacích.

Celoživotní práci Cyrila Höschla cítí každý den také desítky tisíc pacientů s duševními chorobami, zasadil se o jejich moderní léčbu a zejména díky výzkumu a studia aplikací a dávkování lithia pro léčbu bipolární poruchy a dalších nemocí ovlivňující chování odlehčil těmto lidem od zastaralé léčby spočívající často v předávkování pacienta antipsychotiky a dávkování haloperidolu, který měl pro mnoho pacientů zničující účinky.

Höschlem založený Národní ústav duševního zdraví je dodnes inovativní institucí, která určuje trendy v léčbě duševních poruch nejen v České republice.

Paradoxem je, že mladý Cyril Höschl nikdy nechtěl být psychiatrem. Obor začal studovat jen díky tomu, že ostatní preferované obory medicíny neměly dostatečnou kapacitu a tak šlo spíše o nouzi, než o úmysl.

Během zaměstnání v Bohnické psychiatrické léčebně se mladý Höschl poprvé setkal s duševními chorobami a pacienty, kteří se zde během komunistické totality léčili. Postupně také začal učit a stal se asistentem na Univerzitě Karlově, konkrétně na pracovišti Fakulty hygieny - dnes transformované na 3. lékařskou fakultu UK právě díky Cyrilu Höschlovi.

Přelom v jeho kariéře odstartovala sametová revoluce. Od roku 1990 zastával funkci děkana Fakulty hygieny, později 3. lékařské fakulty a také se stal ředitelem Pražského psychiatrického institutu v Klecanech, dnes Národního ústavu duševního zdraví. Druhořadou fakultu Univerzity Karlovy transformoval v pracoviště, které dnes směle konkuruje prestižní 1. fakultě. Zejména přístup k učení spočívající v kombinaci teoretické nauky s klinickou praxí je ceněn a 3. fakulta již počtem zahraničních studentů, kteří si pracoviště vybrali za svou alma mater, dohání dosud nepřekonanou 1. LF.

Navzdory dvěma souběžným manažerským rolím ale Höschl nepřestával bádat, zkoumat a výsledky své práce publikovat. Mezi jeho nejvýznamější díla, na kterých ale spolupracoval s dalšími mezinárodně uznávanými výzkumníky, patří zejména publikace „Cortical Brain Abnormalities in 4474 Individuals With Schizophrenia and 5098 Control Subjects via the ENIGMA Consortium“ a „A Blind Spot on the Global Mental Health Map: A Scoping Review of 25 Years' Development of Mental Health Care for People With Severe Mental Illnesses in Central and Eastern Europe“.

Obě publikace se zaměřují na výzkum pacientů s poruchami chování a monitorují nejen jejich průběh v porovnání s kohortou zdravých pacientů a související diskrepance uvnitř mozku nemocných, ale také upozorňují na nerovné podmínky odlehlých lokalit napříč Evropou ve věci přístupu k moderní medicíně a léčebným metodám. Obě práce významně přispěly k pochopení nejen potřeb pacientů samotných, ale také uváděly důležitá data porovnávající péči napříč státy i srovnání podmínek venkovských pacientů s těmi z velkých měst.

Jeden odvážný a inovativní muž tak dokázal během svého života pozvednout druhořadou fakultu na úroveň těch nejprestižnějších medicínských pracovišť v ČR a zároveň nejenže úspěšně řídil a transformoval přední psychiatrickou instituci v republice, ale také přispěl k výzkumu nemocných a vyvinul a zdokumentoval metody, které užíváme dodnes.

V České republice žije přibližně 50 000 pacientů s diagnózou schizofrenie a dalších 200 000 trpí bipolární poruchou a dalšími poruchami chování, které klasifikujeme jako duševní nemoci.

Léčba lithiem i související dávkování a fázování léčby bylo z velké část ovlivněné samotným Höschlem - jím založený Národní ústav duševního zdraví obslouží tisíce pacientů ročně a navíc jde o prestižní instituci, která udává nejnovější trendy léčby a inspiruje další psychiatrické léčebny. Pro pacienty s duševní poruchou je Höschlův inovativní přístup naprosto zásadní, často se totiž potýkají s výkyvy nálad, a když dojde k hospitalizaci, i díky práci předního českého psychiatra neodejdou jako lidské trosky předávkované antipsychotiky.

Také studenti 3. fakulty medicíny Univerzity Karlovy cítí Höschlův přínos při každodenním studiu a díky samotné existenci fakulty, která by bez Cyrila Höschla zřejmě dále zůstala fakultou hygieny.

Odešel velký, odvážný a inovativní muž české medicíny. Jeho odkaz ale bude žít v každém z pacientů, které hospitalizují psychatrické léčebny a nabídnou tolerantní a přijatelnou léčbu. Höschlův odkaz také dále ponesou studenti, kteří na 3. lékařské fakultě dokončí své studium medicíny a díky svým znalostem udělají svět lepším místem.

Lidé jako Cyril Höschl, ale také například profesoři Pafko a Pirk jsou právě těmi určujícími osobnostmi, díky kterým je úroveň české medicíny stále vysoká a obor je v České republice tak respektovaný. O respektu k české medicíně vypovídá i fakt, že právě do ČR cestuje více zahraničních studentů medicíny než do Velké Británie, Německa nebo Maďarska. Prestiž nám zajistili právě lidé jako Cyril Höschl.

Odešel jeden z titánů české medicíny. Jeho odkaz ale žije a bude žít dál, jeho místo musí zaujmout další, mladší inovátoři a společnost musí vytvořit takové podmínky, aby zajistila dostatečný prostor neotřelému bádání a zkoumání, které eventuálně dále obor medicíny povznese a umožní další inovace.