Článek
Mezi lety 1998 a 2024 bylo jmenováno celkem 428 příslušníků ozbrojených složek a hasičů do hodnosti generála. 425 z nich byli muži a do roku 2017 neexistovala mezi příslušníky jediná žena v hodnosti generála.
Stát se v posledních letech snaží motivovat občany k vstupu do armády, k policii, hasičům i k vězeňské službě - nikde se to nedaří a stále v médiích čteme, jak počty neodpovídají potřebám státu. Možná je nezájem uchazečů dán i tím, že všechny výše zmíněné profese ovládají téměř zcela výhradně muži.
Funkce žen například v armádě nebo u police je nezpochybnitelná - ženy mohou být nejen skvělými vojačkami, ale také specialistkami například v oblasti informačních technologií, vojenskými lékařkami a u policistů není třeba o výhodách žen mluvit vůbec, vypátráme vše a zejména v odbourání psychologické bariéry například u obětí domácího násilí je ženská přítomnost nezbytná i kvůli vzájemného porozumění.
Jak je potom možné, že v České republice není odpovídající zastoupení ženských velitelek a za 26 let netvořily zaměstnankyně ozbrojených i represivních složek a hasičů ani jedno jediné procento jmenovaných do hodnosti generálů?
Přes 20 % příslušníků policie tvoří ženy. Generálem není ani jedna, v armádě to není lepší
K 1. lednu roku 2023 měla státní policie 39 000 příslušníků a mezi nimi působilo přes 7 900 žen. Asi nelze pochybovat o přínosu žen v policejních útvarech, lze například jmenovat Helenu Kahnovou, která rozprášila obávaný Berdychův gang. Jistě lze najít i další schopné, ambiciózní a chytré policistky, jejichž zkušenosti i vedení by inspirovaly další desítky, možná i tisíce žen k výkonu potřebného povolání.
I přes poměrně velké zastoupení žen v Policii české republiky ale nelze hovořit o adekvátním podílu žen na vedení - v hodnoti generála nepůsobí mezi policisty žena žádná. Mezitím v aktivní službě evidují policejní složky 16 generálů-mužů, tedy poměrové zastoupení žen ve vedoucích pozicích pokulhává, zatímco kdybychom vzali podíl žen na celkovém počtu zaměstnanců, zasloužily by si policistky ženy-generály alespoň 4.
Stejně tristní je situace i u celníků a hasičů - ženu v pozici generála zde nenajdete vůbec a v historii nikdy žádná příslušnice obou státních složek nebyla do hodnosti jmenována. V armádě nelze mluvit o lepší situaci - ženy v pozici generálů najdeme dvě a jde o vedoucí personálního oddělení Lenku Šmerdovou a rektorku Vojenské univerzity Zuzanu Kročovou. Vedle těchto dvou žen nalezneme v pozicích generálů 40 mužů v aktivní službě.
U příslušníků vězeňské služby nalezneme historicky třetí a dosud poslední ženu jmenovanou do pozice generála, Moniku Myšičkovou, která řídí věznici ve Světlé nad Sázavou.
Výše jmenované jsou všechny 3 ženy na 425 jmenovaných generálů od roku 1998, předtím samozřejmě situace nebyla lepší. První ženu, Lenku Šmerdovou, jmenoval prezident Miloš Zeman do hodnoti generála až v roce 2017. Nejvíce zarážející je bezpochyby situace u Policie České republiky, kde paradoxně ze všech jmenovaných profesí pracuje žen nejvíce.
Češi jsou opět pozadu, Izraelci nastavují trendy
Asi se nenajde nikdo, kdo by byl schopen říci, že je izraelská armáda špatně vycvičená, nefunkční a neschopná. I tak ale 51 % vedoucích a důstojnických pozic zastávají ženy. Zejména ve službě Magav, rozvědkách a analytických odděleních jsou zastoupeny zvlášť významně.
Mladé dívky také chodí na povinnou vojenskou službu a často v armádě i zůstanou. Celých 33 % počtu aktivních příslušníků tvoří Izraelky a dokonce i s tímto menším poměrem dominují vedoucím pozicím. Jak je možné, že v Izraeli má mezi ženami armáda dobré jméno, jsou v ní zastoupeny a dominují řídícím strukturám?
Jsou díky vysokému zastoupení žen vojenské jednotky židovského státu méně obávané? Rozhodně ne.
Mladí lidé potřebují viditelné vzory k následování - i ženy
Máme v České policii schopné ženy? Jistě ano, pojďme s nimi točit rozhovory, poukazovat na jejich úspěchy a vytvořme vzory hodné následování, jakým byla například Helena Kahnová. Věřím, že mnoho mladých dívek posléze práci policistky začně vnímat jako něco, co by se jim i líbilo a pochopí, že by k práci měly i vhodné dispozice.
To samé je třeba v armádě - jestli nemáme dostatek vojáků, rozhodně nepomůže od začátku nepočítat s polovinou populace tím, že vedení a viditelné osoby tvoří výhradně muži. S pocitem, že služba v armádě nebude výhradně ,,pánským klubem“, usnadníme mnoha potenciálním uchazečkám rozhodování - jak by přece mohly chtít jít někam, kde nelze dosáhnout vrcholu?
Být vojačkou, policistkou anebo celní pracovnicí jistě není nic, co by ženy nezvládly. Tak pojďme jmenovat nějaké ty generálky (zvláštní slovo, já vím) po vzoru Izraele a uvidíte, kolik mladých žen si svou volbu povolání ještě rozmyslí. Vzory samozřejmě k úspěchu nestačí, je to ale dobrý začátek.
