Článek
Už asi vím, co bych chtěl dělat v příštím životě. Prozradím vám to teď hned.
Docela fajn jsou na tom meteorologové. Ti si můžou předpovídat v podstatě, co chtějí. Mohou se mýlit, třebaže věřím, že se snaží maximálně poctivě do těch předpovědí trefit. Když jim to nevyjde, nic se neděje. Nějaké počasí prostě zase bude…
Dost dobře na tom jsou také vědci. Často se sami rozhodnou, o čem bude jejich bádání či jiné zkoumání. Někdy se některým podaří na něco přijít, něco objevit. Pak to třeba i potvrdit. Když se to nepovede, tak se skoro nic neděje. Bádá se prostě dál, třeba na jiné podobné nebo i zcela odlišné téma…
Do třetice všeho dobrého bych přešel úplně jinam. Do policejních a dalších státních funkcí.
Vyšetřovatelé velkých, ostře sledovaných kauz. Nebo státní zástupci.
Ti se fakt většinou moc „nepředřou“. Navíc je to velmi slušně placeno.
Taky má třeba takový státní zástupce povedenou kauzou „vystaráno“ na spoustu let, možná celé desetiletí. To, co by u „běžných“ lidí a případů trvalo týdny či maximálně měsíce, tady se to neustále natahuje, protahuje, prodlužuje, odkládá. Shánějí, odhalují a prověřují se údajně nové důkazy a skutečnosti.
Vždy se jim vyhoví a termín se opět posune o nějaký ten měsíc, půlrok, nebo přímo rok. A jak naschvál se znovu nepodařilo někoho vyslechnout, něco posoudit, prošetřit, vyhodnotit, dokázat. Jasně, bylo opět málo času.
Zase se to na něco, nebo na někoho svede. Nejlépe na někoho nepostižitelného, nejraději z ciziny. Ten to znovu „zpackal“, nebo nedodržel termín. „Oblbovačka“ pořád dokola.
Nevadí, nic se neděje. To je přece úplně normální. Kdo by se tomu divil, když tomu nikdo, kromě zainteresovaných, prý vůbec nerozumí. Té šílené složitosti i ve zcela jasných případech…
Jednu vyčerpávající záležitost to ale obsahuje. Přečíst a potom postupně dopisovat a stále doplňovat do spisů tolik, často „ptákovin“. To musí být opravdu náročné nejen na čas.
A veřejnost se vždy nakonec ukecá. Pořád se tak nějak věří, že čas vše zahojí. Hlavně se to znovu zahraje do „autu“. Po tolika letech je to už skoro každému „fuk“, že nějaký zločinec či zločinci opět úspěšně unikli spravedlnosti.
Hlavně, že jsou ti důležití, zainteresovaní státní úředníci se sebou, s náplní i výkonem - nevýkonem své práce a především se svými odměnami skoro za nic, navýsost spokojeni. O to především šlo a jde…
