Článek
Ta však chybí a zahrádka v ní uschne.
Jednoho dne přijede princ na bílém koni.
S ním přichází i láska. Její zahrádka začíná zelenat, ale je v ní i nezvaný host – kořen pýru, kterým je citový deficit.
A kdykoliv princ není s ní, kořen roste a dusí vše na zahrádce.
V srdci kvete emoční závislost.
Princezna nechce, aby od ní princ odcházel. Drží ho kolem krku, za nohu, vyhodí klíče, jen aby ho udržela doma.
Čím víc utíká, tím více ho ona pronásleduje. Neustále posílá posla s dopisy, objíždí okolní hrady, zda tam není.
Dokonce navštíví čarodějnici, aby jí namíchala nápoj, po kterém by ji princ nikdy neopustil.
Jenže princ nápoj vypije a řekne své ženě:
„Sbohem, už s tebou nechci být.“
Princezna pláče sto nocí a sto dní.
Pak jde k čarodějnici znovu a ta jí řekne:
„Najdi lásku v sobě a přijde láska jeho.“
„A lektvar mi dáš?“ ptá se princezna.
Babice odpoví:
„Není na to lektvar. Musíš hledat ve svém srdci.“
Princezna se tedy vydá hledat.
Musí se naučit říct, co chce ona, co jí dělá dobře, a začít podle toho žít.
Uvědomit si, kolik toho v životě zvládla.
Uzdravuje svou vnitřní holčičku – ve vizualizaci ji hladí, objímá a poznává sebe.
Nebyla to lehká cesta. Emoční zranění byla jako silně připevněné obruče a při jejich odstraňování musela hluboko do svého podvědomí vytáhnout bolestivé trauma, znovu ho prožít a propustit.
Jednoho dne se stal zázrak.
Princezna se podívá do zrcadla a vidí sebe i svou vnitřní holčičku – konečně usměvavé a milující se.
Vystupuje z ní krásná energie – sebeláska.
Záře prozáří celé království.
Jednoho dne jel kolem král Láska a ta nádherná energie jej přitáhla k princezně.
A tak ti dva teď spolu žijí, zrcadlí si vnitřní lásku.
Jejich dny jsou krásné.
Malá princezna žije v království, kde je chlad.
Rodiče si jí nevšímají a když ano, jen na ni křičí.
Princezna má v srdci zahrádku plnou květů, ale potřebuje ji zalévat láskou.
Ta však chybí a zahrádka v ní uschne.
Jednoho dne přijede princ na bílém koni.
S ním přichází i láska. Její zahrádka začíná zelenat, ale je v ní i nezvaný host – kořen pýru, kterým je citový deficit.
A kdykoliv princ není s ní, kořen roste a dusí vše na zahrádce.
V srdci kvete emoční závislost.
Princezna nechce, aby od ní princ odcházel. Drží ho kolem krku, za nohu, vyhodí klíče, jen aby ho udržela doma.
Čím víc utíká, tím více ho ona pronásleduje. Neustále posílá posla s dopisy, objíždí okolní hrady, zda tam není.
Dokonce navštíví čarodějnici, aby jí namíchala nápoj, po kterém by ji princ nikdy neopustil.
Jenže princ nápoj vypije a řekne své ženě:
„Sbohem, už s tebou nechci být.“
Princezna pláče sto nocí a sto dní.
Pak jde k čarodějnici znovu a ta jí řekne:
„Najdi lásku v sobě a přijde láska jeho.“
„A lektvar mi dáš?“ ptá se princezna.
Babice odpoví:
„Není na to lektvar. Musíš hledat ve svém srdci.“
Princezna se tedy vydá hledat.
Musí se naučit říct, co chce ona, co jí dělá dobře, a začít podle toho žít.
Uvědomit si, kolik toho v životě zvládla.
Uzdravuje svou vnitřní holčičku – ve vizualizaci ji hladí, objímá a poznává sebe.
Nebyla to lehká cesta. Emoční zranění byla jako silně připevněné obruče a při jejich odstraňování musela hluboko do svého podvědomí vytáhnout bolestivé trauma, znovu ho prožít a propustit.
Jednoho dne se stal zázrak.
Princezna se podívá do zrcadla a vidí sebe i svou vnitřní holčičku – konečně usměvavé a milující se.
Vystupuje z ní krásná energie – sebeláska.
Záře prozáří celé království.
Jednoho dne jel kolem král Láska a ta nádherná energie jej přitáhla k princezně.
A tak ti dva teď spolu žijí, zrcadlí si vnitřní lásku.
Jejich dny jsou krásné.
Sebekoučovací otázky k pohádce o princezně a sebelásce
- Kdy jsem ve svém životě cítila, že moje „zahrádka v srdci“ vadne?
- Co nebo kdo mi dává pocit, že se moje srdce znovu zazelená?
- V čem sama sobě upírám lásku a péči, kterou potřebuji?
- Jaké „kořeny pýru“ – citové deficity – ve mně ještě rostou?
- V čem se u mě projevuje emoční závislost? (např. lpění, strach z opuštění, snaha kontrolovat druhého)
- Jaké mám vzorce, kdy se bojím zůstat sama?
- Co bych potřebovala udělat, abych se cítila svobodná a klidná, i když druhý odejde?
- Jak vypadá moje „vnitřní holčička“? Jak se cítí? A co jí právě teď mohu dát?
- Jaké těžké obruče stále sevřou moje srdce? Jsem připravená je začít odkládat?
