Článek
Než se člověku podaří změnit staré vzorce a traumata, která mu brání užívat si vyzdvihnutí a chválu, je potřeba začít malými kroky. A právě ty mají největší sílu.
Začněme tím nejjednodušším:
1) Zastavte se a vědomě řekněte: „Děkuji.“
Bez omluv, bez vysvětlování, bez zmenšování sebe.
Přestaňte snižovat svou hodnotu větami jako:
„To nic nebylo.“
„To bylo jen štěstí.“
„Bylo špatné světlo.“
„Moc se mi to nepovedlo.“
Tyto automatické reakce nejsou pokora – jsou to stará zranění, která brání přijmout pravdu o vaší hodnotě.
2) Dovolte si cítit příjemné pocity
Ano, mohou být nezvyklé.
Ano, mohou být dokonce nepříjemné.
Tělo někdy na radost reaguje úzkostí, protože ji nezná.
Ale právě v tom okamžiku se začíná měnit vaše realita.
Když se naučíte zůstat s těmito pocity, dýchat do nich a nezaleknout se jich, vytváříte nový vzorec:
Radost je bezpečná. Ocenění je bezpečné. Já jsem bezpečná.
3) Přijměte, že změna je nepohodlná
Když celý život věříte, že „nejsem dost dobrá“, tak každá pochvala působí jako útok na starý systém.
Je to narušení identity.
A identita se brání.
Nepohodlí ale není chyba – je to znak růstu.
Je to okamžik, kdy se mění váš vnitřní příběh.
Dovolte si cítit nepohodlí a neutíkat od něj. Tím posilujete nový vzorec:
„Jsem hodná ocenění.“
4) Začněte s drobnými pochvalami od sebe samotné
Nečekejte jen na svět venku.
Učte se sama sebe oceňovat v maličkostech:
- „Tohle jsem zvládla.“
- „Tady jsem byla statečná.“
- „Tohle jsem udělala dobře.“
- „Na tom, jak jsem to vyřešila, něco je.“
Tyto malé vnitřní věty mění vnímání sebe samé rychleji, než si dokážeme představit.
5) Přijměte fakt, že lichotka není požadavek
Mnoho žen má v sobě zakořeněné přesvědčení:
- „Když mě někdo chválí, něco chce.“
- „Budu se muset odvděčit.“
- „Někdo mě manipuluje.“
Tento vzorec vznikl v dětství a brání nám přijímat dobro v dospělosti.
Naučte se oddělit minulost od přítomnosti.
Upřímná pochvala je dar – ne úkol, ne závazek.
6) Oslavte sama sebe, i když je to nové
Přijetí komplimentu je vlastně malý rituál sebe-lásky.
Je to rozhodnutí:
„Dovoluji si být viděná. Dovoluji si být oceněná. Dovoluji si být dobrá.“
Každý přijatý kompliment je krokem k vyšší sebeúctě.
Každé „děkuji“ je drobná revoluce.
A s každým takovým krokem vaše duše roste – do prostoru, kde je radost přirozená a bezpečná.
