Článek
„Jsem chudinka rozvedená.“
Podle psychologů je ukončení manželství někdy bolestivější než úmrtí milované osoby. Smrt je definitivní konec. Rozvodové martýrium a období po něm však trvá. Někdy pár měsíců, u jiného rok či dva. A jsou i tací, kteří toto životní škobrtnutí nepřenesou přes srdce nikdy.
Postaví se do role oběti.
„Já jsem ten největší chudák na světě.“
Být samoživitelkou je těžký úděl. Sama jsem to zažila na vlastní kůži. On odešel a já se plácala v bolesti – zmatená, zraněná a navíc ve finančním propadu.
Pro mě to však bylo nakonec „nakopnutí“ vpřed. Nebylo to tak lehké a jednoduché, jak se to dá napsat v jedné větě. Netrvalo to chvíli. Spíš několik let.
Co tě nezabije, to tě posílí.
Znám ale i ženy, které se z této fáze nedostaly ani čtyřicet let po nabytí právní moci rozsudku.
Říkejme jí Eva.
Její rozvod se odehrál v osmdesátých letech minulého století. A přesto, kdykoli ji vidím, za všechno může ten osudový okamžik, kdy přišla obálka s pruhem. Konec zvonec.
Pak následoval pád hluboko do propasti.
Zatímco pan inženýr založil novou rodinu téměř okamžitě, ona se rozhodla, že mu to osladí. Když její nářky a udavačské dopisy nikam nevedly – „Copak může někdo, kdo zastává takovou funkci, dělat něco takového? Vždyť je to proti socialistické morálce!“ – našla jiný způsob, jak svou situaci využít.
„Já jsem chudinka rozvedená. Berte na mě ohledy.“
Jenže ten příběh trvá dodnes.
Výkonnost v zaměstnání byla nulová. „Pracuji tady od roku 1985,“ říkávala, když ještě chodila do práce. Držela se zuby nehty svého teplého místečka. Když přišla kritika její práce, vypustila krokodýlí slzu a pronesla svou oblíbenou větu:
„Jsem rozvedená.“
To jí bylo už přes padesát.
Uměla tu roli využívat i po tolika letech. Nejen v práci, kde ji tato formulka držela nad vodou i přes její neschopnost. Zkoušela to i u řemeslníků, v obchodě, když jí odmítli uznat reklamaci, nebo na úřadě, aby nemusela stát ve frontě.
Možná si říkáte: ta to uměla. Samé výhody.
Jenže opak byl pravdou.
Ten program si nesla hluboko v sobě a promítal se do celého jejího života.
Žila s mužem, který jí dával jasně najevo, že je ta největší nula na světě. Nenechal na ní nit suchou. V práci byla neoblíbená a její výsledky byly jeden zmetek za druhým.
Ano, i tady si nevědomky projektovala svou stagnaci a neustálé rýpání se v minulosti.
Možná právě procházíte bolestivým koncem vztahu. Vím, jak moc to bolí.
Ale prosím, neberte si příklad z Evy.
Vezměte si z té zkušenosti jen to, co vám pomůže jít dál po lepší cestě životem.
Rozpadlý vztah totiž často ukazuje především to, co už nechceme žít.
